Syntaktická operace z minimalistické teorie (↗minimalismus). Termín shoda je č. překladem v minimalismu užívaného angl. termínu agree; v tradiční gramatice i ve formální gramatice se termín shoda užívá pro syntaktický vztah označovaný synonymními termíny kongruence, concord, viz ↗shoda.

O.s. (agree) se uskutečňuje mezi dvěma konstituenty: sondou (probe) a cílem (goal). ✍Chomsky (2000) a ✍Chomsky (2001) – a jinde – definuje několik podmínek na tuto operaci. (a) Identičnost rysů (matching): Sonda a cíl musí mít identický rys. (b) Aktivita (activity condition): Oba konstituenty musí být aktivní, aby se mohly účastnit operace shody, tj. musí nést nějaký neinterpretovatelný rys. (c) ↗c‑ovládání (c‑command): Sonda musí c‑ovládat cíl. (d) Lokalita (locality): Shodující se konstituenty α a β musí být v lokálním vztahu, tj. neexistuje žádný takový konstituent γ, který má rys identický se sondujícím rysem konstituentu α, je aktivní, je c‑ovládán sondou α a zároveň c‑ovládá β. Obecně tedy nějaký neinterpretovatelný rys sondy hledá podle principu c‑ovládání ve své sestře konstituent s odpovídajícím interpretovatelným rysem (tj. cíl). Pokud sonda takový rys najde, její neinterpretovatelný rys je ohodnocen cílovým rysem a posléze je vymazán. V některých teoriích se může sonda shodovat s více cíli (✍Hiraiwa, 2001), což se nazývá několikanásobná shoda (multiple agree).

Např. subjektová shoda funguje následovně: Slovesa – konkrétně časová hlava T – mají neohodnocené neinterpretovatelné φ‑rysy (osobu, rod, číslo) a nominální argumenty mají naopak díky svým inherentním vlastnostem (ohodnocené) interpretovatelné φ‑rysy. K tomu mají nominální argumenty ještě neinterpretovatelný pádový rys, který je činí aktivními. V syntaktické derivaci φ‑rysy hlavy T sondují a nacházejí v sesterském konstituentu interpetovatelné φ‑rysy daného nominálního argumentu, viz (1):

(1)

Následně dojde ke shodě a pádový rys nominálního argumentu a φ‑rysy hlavy T jsou ohodnoceny a pak vymazány. Ohodnocené φ‑rysy hlavy T se projeví jako kongruenční afix na slovese a nominální argument získá díky o.s. nominativ. V důsledku toho se daný argument stává neaktivním a nemůže se dále účastnit syntaktické derivace (pokud nemá žádný další neinterpretovatelný rys).

O.s. se nachází i v jiných syntaktických konstrukcích, např. v otázkách, které se analyzují pomocí o.s. mezi neinterpretovatelným wh-rysem komplementační hlavy C a interpretovatelným wh‑rysem otázkového slova, viz (2):

(2)

Další případy o.s. se nacházejí ve větách s vázáním (viz ↗teorie vázání), viz (3). Podle ✍Chomského (2008) se ve větách jako (3) φ‑rysy hlavy T shodují nejen s φ‑rysy subjektu, ale také s φ‑rysy anafory:

(3)

Pomocí o.s. se dá také analyzovat vztah předložky a jejího komplementu (✍Biskup, 2009), n. shoda predikátu s objektem jako v (4), kde se φ‑rysy participia dočtenou shodují s φ‑rysy objektu knihu: