Typ ↗příslovečného určení. Podle tradičních gramatik vyjadřuje kvantitativní charakteristiku události n. vlastnosti; syntakticky se proto vztahuje ke slovesu (velmi nenávidět), adjektivu (velmi starý), adverbiu (velmi staře), n. k předložkovým skupinám (hodně přes metrák). Tvoří spolu s ↗příslovečným určením způsobu typ adverbiálií, která nevyjadřují okolnosti, nýbrž tzv. vnitřní charakteristiku „slovesného obsahu“ (tak už Kopečný v ✍ZČSk, 1962); proto se považuje buď za typ určení způsobu (např. Šmilauer v ✍NS, 1969, nověji ✍MSoČ 2, 2014), n. sice samostatný, ale s určením způsobu blízký typ příslovečného určení. V č. tradici se prosadilo při popisech p.u.m. Šmilauerovo rozlišování (1) významu a (2) způsobu jeho vyjádření, založené na stejném principu jako u ↗příslovečného určení způsobu.

(1) Z hlediska významu, chápaného spíše ve smyslu významu věcného než jazykového, se vyčleňuje p.u.m. vyjadřující (a) stupně na ose max(imální) – min(imální) míra (vysoce účinný, průměrně chytrý, sotva plnoletý, expr. šíleně smutná), (b) stupně na ose úplná – neúplná míra (zcela špatný, částečně invalidní), (c) stupně na ose dostatečná – nedostatečná míra (dost starý, vcelku snesitelný).

(2) Z hlediska způsobu vyjádření se rozlišuje vyjádření (a) přímo (velmi / málo / dost / trochu drzý), (b) účinkem (Křičel tak, že ochraptěl // do ochraptění); Šmilauer a Kopečný mají dále (c) omezení (Přišli všichni kromě pěti), Šmilauer navíc (d) rozdíl (Paní bezděky ustoupila o krok). Míra může být interpretována ve strukturách vyjadřujících přirovnání (bílý jak ten papír) n. jako význam frazému (bílý jak stěna); viz ↗přirovnání.

Analýzy se pokoušejí taky reflektovat sémantiku událostí a vlastností, které lze modifikovat měrovými adverbiáliemi. Pokud jde o adjektiva, shoda v zásadě panuje v tom, že p.u.m. je kombinovatelné jen se stupňovatelnými adj.: velmi / hodně starý × *velmi / *hodně železný. Ze sémantiky pozitivu, komparativu a superlativu se dá odvodit, že s ↗pozitivem se kombinují adv. „holá“ (velmi / hodně starý), s ↗komparativemadv. „komplexní“, ale ne adv. velmi (o hodně / mnohem / třikrát starší) a se ↗superlativem jen adv. s předložkou o (byl nejstarší *hodně / *třikrát / o hodně …). Pokud jde o slovesa, gramatiky pouze registrují slovesa, která vyžadují obligátní doplnění p.u.m. (Váží hodně). Č. lingvistika zatím neupřesnila, jaký rys slovesa řídí distribuci p.u.m., kterou ukazuje kontrast: Velmi se blýská; Petr velmi zmokl / zbledl / křičel / miloval Marii / pil alkohol / radil Pavlovi říct pravdu × *Petr velmi spal / usnul / zmizel / odešel / sušil prádlo / rozbil okno / postavil vázu do kouta / dal Evě růže. Viz též ↗příslovečné určení účinku.

Viz také ↗příslovečné určení, ↗adjunkt.