Podle ✍MSoČ 2 (2014:51) speciální typ určení prostředku. Typicky se vyjadřuje předložkovou skupinou [o + nominální skupina v akuz.]:

Od určení prostředku ve větě (2)

se p.u.p. liší tak, že ve větě (2) se nic neříká o tom, zda se nůžkami pochybuje, zatímco ve větě (1) se nůžky nehýbají. Podporu pro analýzu p.u.p. jako samostatného typu poskytuje to, že se p.u.p. a určení prostředku mohou objevit v jedné větě: Jan zakopl nohou o stůl.