Typ ↗příslovečného určení, které vyjadřuje někoho (osobu nebo zvíře) jako účastníka události společně s podmětem (1), n. předmětem (2); v různých popisech se objevují i termíny příslovečné určení doprovodu // příslovečné určení sociativní, příslovečné určení komitativní. Ve strukturách vyjadřujících společnou účast je p.u.s. vyjádřeno předložkovou skupinou s předložkou s:

Negace společné účasti, nevylučující ovšem účast obou objektů samostatně, je v p.u.s. vyjádřena předložkovou skupinou s předložkou bez: (1) Petr šel do kina bez Marie; (2) Otec poslal Petra do kina bez Marie.

P.u.s. se pokládá za druh příslovečného určení způsobu (u nás Šmilauer v ✍NS, 1969), ✍MČ 3 (1987) analyzuje tento typ v rámci výkladů o ↗koordinaci. Někdy je obtížné p.u.s. odlišit od přívlastku (doprovodu): Potkal jsem Marii s Petrem (= ‘potkal jsem je oba’, pak je s Petrem přívlastek, n. ‘oba, tj. já a Petr, jsme potkali Marii’, pak je s Petrem p.u.s.). Od větného členu u recipročních sloves (viz ↗reciprocita), tj. od členu analyzovaného většinou jako komplement, se p.u.s. liší: Petr šel do kina s Marií – Petr šel do kina bez Marie × Petr se radil s Marií – *Petr se radil bez Marie. Viz též ↗komitativní konstrukce.