PŘECHODOVÉ NÁŘEČÍ (přechodné nářečí)
Nářečí na rozhraní dvou rozsáhlých nářečních celků obsahující vedle svých charakteristických znaků jako pevnou a ústrojnou součást systému též četné nářeční rysy těchto celků. Rysy přechodovosti se zpravidla vymezují pro menší či větší skupinu dial., nikoliv pro jedno nář. Na jaz. území lze vydělit (a) p.n. v rámci dial. nár. jaz., (b) nář. s četnými přechodovými znaky existující na pomezí/rozhraní příbuzných jaz.
Charakteristickými p.n. v komplexu dial. č. nár. jaz. jsou např. českomoravská nář., nacházející se na bývalém území Moravy podél dřívější zemské hranice a zahrnující vedle znaků ↗českých nářečí v užším smyslu rysy sousedních ↗středomoravských nář., n. jižní (frenštátská) podskupina ↗slezských nář. (na Příborsku, Kopřivnicku a Frenštátsku) s nář. znaky slezskými a mor.
Charakter n.p. na kontaktu nár. jazyků mají nář. slezskopolská s četnými znaky č. a polskými (↗slezská nář.) a ↗východomoravská nář. s řadou jevů shodných s dial. na záp. Slovensku. Viz též ↗dialekt, ↗nářeční hranice, ↗interdialekt, ↗jádro nářečí, ↗nářeční skupina.
- Havránek, B. Nářečí česká. In Československá vlastivěda 3. Jazyk, 1934, 88–90.
- Chloupek, J. Aspekty dialektu, 1971, 27–28.
- Kellner, A. Úvod do dialektologie, 1954, 26–29.
- NČD, 1972.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘECHODOVÉ NÁŘEČÍ (poslední přístup: 21. 11. 2024)
Další pojmy:
dialektologieCzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka