PŘECHYLOVÁNÍ (moce)
V č. gramatikách vztah mezi životnými jmény, která se liší co do přirozeného rodu a která zároveň sdílejí týž kořen; ve vztahu p. jsou např. jména otrok a otrokyně, kdy otrok je přirozeného rodu maskulinum [SEX:♂] a otrokyně je přirozeného rodu femininum [SEX:♀] a obě sdílejí kořen otrok.
P. je tradičně definováno jako asymetrický vztah, v němž jedno ze jmen je základní a druhé od něj odvozené (tzv. ↗přechýlené jméno). Podstatou p. je tedy změna přirozeného rodu. Ve dvojici otrok – otrokyně je maskulinum otrok základní a femininum otrokyně je z něj odvozené sufixem ‑yn(‑ě), je to přechýlené jméno: otrok [SEX:♂] → otrok‑yn(‑ě) [SEX:♀]. Ve dvojici žába – žabák je tomu naopak, základní je femininum a přechýleným jménem je maskulinum, které je derivováno sufixem ‑ák: žáb(‑a) [SEX:♀] → žab‑ák [SEX:♂]. Přechýlená jména tedy mohou být jak feminina, tak i maskulina, přičemž pro vztah mezi přechýleným jménem a jeho přirozeným rodem platí tato generalizace: přechýlená maskulina označují jen zvířata (hous‑er, koz‑el, žab‑ák, veverč‑ák), kdežto přechýlená feminina označují jak zvířata (slon‑ic(‑e), pavouč‑ic(‑e)), tak i osoby (otrok‑yn(‑ě), partner‑k(‑a)). Přirozený rod [SEX] pak determinuje rod gramatický [GEN]: jména s přirozeným rodem maskulinním jsou i gramatickými maskuliny, přirozená feminina jsou i gramatickými femininy; vztah mezi přirozeným a gramatickým lze tedy vyjádřit implikací s proměnnou: [SEX:α] → [GEN:α]. (Výjimku z tohoto pravidla představují jména děvče a páže, která, ač mají specifikovaný přirozený rod (děvče je [SEX:♀], páže je [SEX:♂]), jsou gramatickými neutry. Jejich gramatický rod evidentně souvisí s tím, že navíc označují nedospělé jedince.)
Za přechýlená jména se tradičně považují i feminina ve dvojicích jako tchán – tchyně a maskulina ve dvojicích jako vdova – vdovec. Přechýlená jména typu tchyně se navíc hodnotí jako výsledek resufixace základního jména, tj. nahrazení maskulinního sufixu femininním: tch‑án [SEX:♂] → tch‑yn(‑ě) [SEX:♀].
Za p. se naopak nepovažuje vztah mezi rodově specifickými jmény ve dvojicích jako muž – žena, otec – matka, syn – dcera n. kohout – slepice, které obsahují fonologicky spolu nesouvisející kořeny.
Tradiční definice p. jakožto procesu, jehož podstatou je změna přirozeného rodu, nereflektuje to, že vedle rodově specifických jmen existují i jména co do přirozeného rodu nespecifická. Jména nemající specifikovanou hodnotu přirozeného rodu mohou referovat k oběma přirozeným rodům. Kontrast mezi gramatickou a negramatickou větou s partitivní konstrukcí Na lodi bylo sto otroků, z toho více než polovina žen/mužů × *Na lodi bylo sto otrokyň, z toho více než polovina žen/mužů přitom ukazuje, že jméno otrok na rozdíl od přechýleného jména otrokyně funguje i jako rodově nespecifické. To ale neplatí pro jména jako vdova n. tchán, která jsou vždy rodově specifická, tzn. chovají se stejně jako jejich přechýlené protějšky; to dokazují negramatické věty jako *Každou neděli se tu schází pět vdov/vdovců, z nich tři muži/ženy. Považovat vztah ve dvojicích otrok – otrokyně a tchán – tchyně za vztah téhož druhu tedy znamená ignorovat fakt, že u první dvojice existuje synkretismus mezi rodově specifickým a rodově nespecifickým maskulinem (/otrok/: [SEX:♂] = reference k přirozenému maskulinu, /otrok/: [SEX] = reference bez ohledu na přirozený rod), zatímco u druhé dvojice maskulinum synkretické není. Z tohoto pohledu se dvojice jako tchán – tchyně n. vdova – vdovec chovají stejně jako dvojice typu muž – žena. Rozdíl spočívá jen v tom, jak je tento vztah formálně vyjádřen: u dvojic jako tchán – tchyně n. vdova – vdovec je vyjádřen morfologicky (tj. pomocí sufixu), u dvojic jako muž – žena n. syn – dcera je vyjádřen lexikálně, tj. pomocí supletivních kořenů.
K alternativnímu pohledu na p. jakožto vztahu založenému nikoli na změně, ale na specifikaci přirozeného rodu viz ✍Ziková (2003).
- MČ 1, 1986, 304–308.
- Ziková, M. K podstatě slovotvorného procesu přechylování. SPFFBU A 51, 2003, 125–132.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘECHYLOVÁNÍ (poslední přístup: 23. 11. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka