Syntakticko-sémantická jaz. struktura založená na explicitním vyjádření podobnosti. Relačním prvkem jsou nejčastěji konjunkce jako (Petr je starý jak(o) já) n. než, substand. jak (v tom případě v kombinaci s komparativem: Petr je starší než // jak já, Petr více kouří než // jak já); viz ↗stupňování.

Typická struktura p. je:

Petr (Kd) je (r) pihovatý (Tk) jako (k) tatínek (Kt).

Pomocí ↗komparátoru (k), tj. relačního členu (zpravidla formy jak/o, ale též než, nad, …), je vyjadřován vztah mezi ↗komparandem (Kd), tj. označenou entitou, a ↗komparátem (Kt), tj. modelem určité vlastnosti, činnosti ap., a to zpravidla skrze (ne vždy explicitně vyjádřené, ale z komparáta odvoditelné) ↗tertium comparationis (Tk), tj. zdůrazněný znak, rys ap., který mají Kd a Kt společný a na který se užitím p. poukazuje. Relátor (aktualizátor) (r) je nositelem času, modu a gramatické shody s podmětem (je‑li Tk sloveso, je relátor jeho součástí, buď jako koncovka, n. auxiliár, je‑li Tk adjektivum, musí být relátor vyjádřen sponou).

V ustálené a idiomatické podobě, tedy jako jednotka ↗frazeologie a idiomatiky, obsahuje p. v pozici Kt předem daný, zpravidla všeobecně známý a prototypický model (motivačním zdrojem pro tento model jsou z cca 45 % konkrétní věci, z 20 % zvířata, z 20 % lidské profese, funkce ap., zbytek představují reálná i fiktivní všeobecně známá vlastní jména lidí, lokální názvy, abstrakta ad.; detailněji viz ✍Čermák, 2009:491). Ustálené p. v typické syntaktické struktuře je nejčastěji tvořeno verbální frází, zatímco subjekt (Kd) má povahu proměnné specifikované mluvčím podle aktuálního kontextu (jde o ↗frazém kolokační): Petr/Pavel/tatínek [je červený jak rak]. Méně často je frazém tvořen celou větou, v tom případě je součástí frazému i subjekt (jde o ↗frazém propoziční): [Čas plyne jak voda].

Komponenty nejběžnější jednoduché struktury ustáleného p. v č. se stávají všechny čtyři autosémantické slovní druhy (mohou být substituovány i zájmeny n. číslovkami). Nalevo od komparátoru stojí nejčastěji verbum, případně adjektivum, pravá strana je nejčastěji založena na substantivu n. adjektivu (frekventovaná jsou zejména substantivizovaná verbální adjektiva). Základní kombinace je tedy V k S (tancovat jako medvěd), popř. též V (A) k S (být bílý jako stěna), a V k A^v (pracovat jako posedlý). Napravo od komparátoru může stát i klauze (rozprchnout se, jako když do vrabců střelí). Ustálená p. nemusí mít pouze jedinou podobu, projevuje se u nich syntagmatická (v lexikografickém úzu zpravidla značeno závorkou), paradigmatická (značeno lomítkem) n. smíšená variantnost: být (mírný/trpělivý) jako ovečka.

Na rozdíl od neustálených p. pravidelného jaz. (vysoký jako náš Honza), jež lze interpretovat doslovně a v nichž koncept podobnosti slouží především k upřesnění kvality určitého znaku (viz ↗stupňování), sémantika a pragmatika ustálených p. má anomálnější charakter. Jejich funkcí je nejčastěji zdůraznění, intenzifikace, případně též kladné n. záporné hodnocení srovnávaného znaku (vysoký jako hora neznamená srovnatelný s výškou hory, ale pouze ‘velmi vysoký’; štíhlý jako proutek znamená ‘velmi štíhlý’ s kladným hodnotícím příznakem). Z toho důvodu se mohou užívat i ustálená p. obsahující v pozici komparáta výraz synchronně málo srozumitelný (hloupý jako pucštok, hubený jako lunt) n. motivačně nezřetelný (šťastný jako blecha, vysmátej jak lečo). Postupné posilování intenzifikační složky může způsobit vyprázdnění ostatních sémantických rysů komparáta (viz ↗desémantizace) a následně uvolnit variabilitu tertia comparationis až k hranici libovolnosti, srov. doklady užití mor. p. jak sviňa (vedro jak sviňa, abstraktní jak sviňa, prší jak sviňa, zpívá jak sviňa, pozdě jak sviňa; o desématizaci zde svědčí i otupení příznaku vulgarity), podobně … jako hrom, … jako blázen, … jako stehno, … jako prase ad.

Nejkomplexnější zpracování současných č. ustálených p. přináší 1. díl Slovníku české frazeologie a idiomatiky (2009), který vedle lexikografického popisu 2458 p. obsahuje i obsáhlou analýzu tohoto druhu frazémů (✍Čermák, 2009).

Blízká p. je ↗metafora (za jejíž předstupeň bývá p. považováno), založená na neexplicitním vyjádření podobnosti. V pravidelném jaz. je koncept podobnosti reflektován mj. slovotvorně (např. hřibovitý, srdčitý; vlasec, růžice). S rozvinutějším p., zpravidla neustáleným, jako je podobenství, paralelismus (bez explicitně uvedeného tertia comparationis) n. bajka, pracuje literární věda.

Morfosyntaktická a sémantická analýza přirovnání viz též ↗stupňování.