PARONYMIE

Základní

Formálně‑sémantický vztah mezi slovy zvukově podobnými, ale významově částečně n. výrazně odlišnými (zpravidla však ne kontrastními), který má za následek jejich častou nechtěnou záměnu v řeči (efektní – efektivní, humánní – humanitní – humanistický). Jednotky spojené tímto vztahem se nazývají paronyma. Zvuková podobnost může vycházet ze společného kořenového morfému, tzv. morfematická paronyma (srdečný – srdcový, sběratel – sběrač), ale též z formální shody, jejíž hranice se s morfematickou strukturou slov nekryjí (hltan – hrtan; bojler – brojler).

Paronymizaci lze chápat široce jako obměňování slov, při kterém jisté formální obměně odpovídá jistá významová obměna. V tomto vymezení do třídy paronymizovaných jednotek patří vedle vlastních paronym též paronymizovaná synonyma (stvořit – utvořit) a antonyma (vlézt – vylézt). Hranici paronymizace představují na jedné straně formální obměny slov beze změny významu (fonetické a morfologické varianty) a na druhé straně shodné formy s úplnou změnou významu (↗homonyma).

P. není vymezována jednotně. Č. tradici je blízké pojetí ruské lexikologie, která jevu věnovala značnou pozornost. V definicích tohoto přístupu jsou (v nestejné míře) akcentovány tyto určující vlastnosti paronym (podle ✍Dolníka, 2007:106–110): 1. zvuková podobnost, 2. jistá morfematická homogennost, 3. shodná gramatická charakteristika, 4. paradigmatická charakteristika podmíněná jistým typem opozice, 5. výrazná sémantická diferencovanost n. naopak určitá významová příbuznost, 6. nesprávné použití v řeči vyplývající z chybné záměny slov. Sjednocující, ve všech definicích akceptovanou vlastností je zvuková podobnost. Za velmi podstatný rys, mnohdy povyšovaný na rozhodující kritérium, je považováno chybné zaměňování v řeči, přestože jde o rys spíše psychologické povahy, obtížně objektivizovatelný či měřitelný.

Paronyma mohou způsobovat problémy cizincům učícím se jazyk (hrabě – hrábě; někdy se v této souvislosti užívá termín faux amisfalešní přátelé, který se však častěji vztahuje na zvukově shodná, ale významově odlišná různojazyčná slova). Rodilí mluvčí chybují zejména při užívání paronym tvořených přejatými slovy: pozitivní – pozitivistický. Významově vzdálená paronyma bývají záměrně užívána v slovních hříčkách, v reklamě apod. (srov. p. mezi slovy krávatráva reflektovanou ve zvolání Ty trávo! na billboardu propagujícím travní hnojivo). Viz také ↗homonymie, ↗kosémie.

Rozšiřující
Literatura
  • Čermák, F. Lexikon a sémantika, 2010.
  • Dolník, J. Lexikológia, 2007.
  • Višňakova, O. V. Paronimija kak jazykovoje javlenije. VJa 2, 1981, 53–62.
  • Višňakova, O. V. Slovar paronimov russkogo jazyka, 1984.
Citace
Zdeňka Hladká (2017): PARONYMIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PARONYMIE (poslední přístup: 21. 11. 2024)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka