Termín klasické rétoriky; nahrazení slova slovním spojením n. výpovědí, v nichž se připomíná vlastnost, podobnost, funkce n. jiná skutečnost charakteristická pro pojmenovanou substanci. Každá p. je proti neperifrastickému pojmenování rozšířena o další určení (např. p. modrá armáda pro železničáře vychází z faktu, že železničáři nosí modrou uniformu), vyjadřuje významové hodnoty, které jsou v přímém pojmenování implikovány, např. spisovatel (umělec slova), napsat (dát své myšlenky na papír) atd. P. jsou v různém stupni idiomatizovány (viz ↗frazém a idiom).

Podobně jako u jiných výrazů z oblasti rétoriky je třeba lišit p. lexikalizované a aktualizované. Např. výraz muž z ulice se už stal synonymem výrazu prostý člověk n. obratem ruky může zastoupit adv. rychle, ihned apod. Lexikalizovány jsou některé ↗eufemismy, např. místo zemřít se užívá odejít na věčnost, rozloučit se s životem, opustil rodinu aj. P. aktualizované ovšem mají funkci estetickou a patří k charakteristickým prostředkům ↗uměleckého stylu; hojně jich využívá také ↗styl publicistický (viz ↗aktualizace).

V lingvistice se princip p. využívá při neformální charakteristice významu nějakého výrazu: léčitel = ‘kdo tvrdí, že léčí a používá přitom alternativní metody’.