Termín Dokulilův (v ✍TSČ, 1962:101), užívaný i dalšími bohemisty: změna morfematické segmentace slova. V průběhu existence ↗slovotvorného typu dochází vlivem oslabení původní ↗slovotvorné motivace a s ní související segmentace k sekundárnímu rozložení morfémů ve slově. To má za následek vznik nového afixu. Nejčastěji takto vznikají nové sufixyn. varianty původních sufixů: ‑ík > ‑ník (usedl(ý) > usedl‑ík, makov(ý) > makov‑ník), ‑ník > ‑ovník (děl‑a‑(t) > děl‑ník, prac‑ov‑a‑(t) > prac‑ov(‑)ník, násled‑n(ý) / násled‑ov‑a‑(t) > násled‑ník / násled‑ov(‑)ník; ALE boj / boj‑ov‑a‑(t) / boj‑ov(ý) / boj‑ov‑n(ý) > boj‑ov(‑)ník), ‑ko > ‑átko (kuř(e) / kuř‑et‑(e) / kuř‑at‑(a) > kuř‑át(‑)ko, kanap(e) > *kanáp‑ko; ALE kanap‑átko). P. vedoucí ke vzniku nových prefixů je záležitostí velmi řídkou, protože prefixy se vydělují ve slově daleko zřetelněji než sufixy; je proto obvykle již věcí historie (ob‑oriti > o‑bořiti), n. o ní svědčí jen ojedinělé varianty prefixů (o‑vázat // ob‑vázat, o‑věsit // ob‑věsit).