Hypotéza reflektující omezení distribuce argumentových klitických osobních zájmen v ↗klitickém trsu ditranzitiv (viz ✍Perlmutter, 1971); viz ↗klitikon, ↗ditranzitivum. Pro první přiblížení viz kontrast (1a) × (1b), ukazující, že věta v (1a) je gramatická, zatímco o větě v (1b) to s jistotou říct nejde:

Jazyky s PCC se liší podle toho, jakou variantu PCC mají. Standardně se nejpozději od ✍Bonet(ové) (1991:182) rozlišují dvě hlavní verze: (a) Silná verze PCC: „V kombinaci nepřímý objekt (NO) přímý objekt (PO) musí být PO 3.os.“ (např. katalánština, francouzština, řečtina); (b) Slabá verze PCC: „V kombinaci NO a PO, v níž je 3. osoba, musí být 3.os. PO“ (např. němčina, holandština). Pro č. jako jazyk flexivní lze PCC formulovat prostřednictvím pádů, které jsou NO a DO přiděleny: NO → Dat., DO → Akuz. Následující tabulka představuje predikce PCC, pokud by platil v č.:

Tabulka 1

Analýzy PCC napříč jazyky jsou velmi různé už proto, že zvl. slabá verze je obtížně empiricky testovatelná, neboť hodnocení dat je závislé na mnoha faktorech (v č. zvl. na psanosti × mluvenosti a ideolektu rodilého mluvčího, zvláště na varietě č.). Pro to, že č. je jazyk s PCC, argumentují ✍Vos & Veselovská (1999), ✍Rezac (2005), ✍Rezac (2007), ✍Bhatt & Šimík (2009), proti ✍Lenertová (2001), ✍Migdalski (2006), ✍Hana (2007). Pozici, že č. je jazyk bez PCC, zaujímají ✍Sturgeon(ová) & Harizanov ad. (2012), argumentujíce, že č. deskriptivně sice ukazuje efekty varianty PCC, ale ve skutečnosti jde o výsledek dvou preferencí linearizace klitik: (a) hierarchie osob: 1 > 2 > 3 a (b) hierarchie Dat > Akuz. ✍Karlík & Králíková ad. (2012) docházejí na základě empirického výzkumu (data z ČNK i z ankety) k závěru, že v č. efekty PCC nelze prokázat: nepotvrdily se predikce z tabulky 1, neboť všechny varianty byly hodnoceny jako gramatické (i když kombinace stejných osob mi mě / ti tě / mě mu získaly podstatně méně kladných hodnocení než kombinace ostatní, což autoři vysvětlují jako pragmatické omezení). Empirický výzkum ovšem ukázal, že při pořadí Akuz. Dat. pro č. možná platí inverzní verze slabého typu PCC; srov. tabulku 2 s daty a tabulku 1 s predikcí slabé verze PCC. Z těchto empirických dat však autoři neodvozují žádné teoretické hypotézy.

Tabulka 2