Pomocný prostředek dorozumění v mnohojazyčné situaci vytvořený míšením výrazně zjednodušených jazyků (viz ↗míšení jazyků) zúčastněných příslušného ↗jazykového kontaktu. Pidžiny vznikají relativně rychle tam, kde mluvčí neuměli komunikovat příslušným druhým jazykem. Svými mluvčími je p. osvojován jako cizí jazyk, čímž se liší od ↗kreolu, který je ↗mateřským jazykem určitého jazykového společenství.

Tradičně známé p. vznikaly z domorodých a koloniálních jazyků (arabštiny, portugalštiny, angličtiny n. francouzštiny) při komunikaci s námezdními pracovníky a otroky zvl. v Africe, jihovýchodní Asii a střední Americe. Ve zmíněných oblastech i jinde se jich ale užívalo např. také v oblasti obchodu. Kulturní a mocenská nevyváženost se vepsala i do podoby tohoto ↗kontaktního jazyka. Vedle nevyvážených pidžinů existují i pidžiny vyvážené. Jejich příkladem je rusenorsk, vytvořený na bázi ruštiny a norštiny pro dorozumění námořníků v Arktidě. Některé již stabilizované p. se staly i prostředkem interetnického dorozumění a začaly tak plnit funkci ↗lingua franca. K nejznámnějším pidžinům v této funkci patří tok-pisin na Nové Guiney či kamerunský pidžin; k pidžinům na bázi angličtiny srov. ✍Viereck & Viereck(ová) ad. (2004:217–223).

Pro nevyvážený p. je charakteristická jednak silně redukovaná gramatika koloniálního (či majoritního) jazyka a ↗substrát redukované gramatiky domorodého (či zděděného) jazyka, jednak naprostá převaha plnovýznamového lexika koloniálního (či majoritního) jazyka (✍Matras, 2009:278); radikální redukce gramatiky a dominance plnovýznamového lexika s jednoznačnou ↗referencí je charakteristická pro pidžiny obecně. Výsledkem míšení redovaných jazyků je hybridní kontaktní jazyk, který vyznačuje stylová omezenost s ohledem na možnost jeho užití v různých komunikačních sférách. Kromě uvedených změn pidžin pozměňuje, resp. zjednodušuje také fonologický systém výchozích jazyků. K teoriím vzniku pidžinu viz ↗kreol a ↗míšení jazyků.

Radikálním zjednodušením jazykového systému má p. blízko k jiným varietám s redukovanými registry jako ↗baby talk (mluvení na děti) n. ↗foreigner talk (mluvení na cizince), pidžinizací se nicméně myslí nejen zmíněná radikální redukce systému, ale i hybridní prolnutí gramatických a lexikálních systémů. P. jako stabilizovaný útvar je třeba odlišit od nestabilizovaného vstupního pidžinu (incipient pidgin), který je velmi dynamický a v podstatě představuje počáteční etapy osvojování cizího jazyka, které vyznačují obdobné rysy jako p. To je dobře vidět na tzv. gastarbajtrdojč tureckých dělníků v Německu v 70.–80. letech 20. stol. Osvojení německého lexika bylo provázeno radikální redukcí gramatiky a zčásti tureckým ↗substrátem, tj. došlo ke zrušení časování, plurálu, pádů a shody v nominální frázi i pominutí spony a určitého členu, zatímco minulost se v něm vyjadřovala příslovci, resp. příslovečným určením času, přičemž jeho mluvčí setrvávali v tureckém slovosledu apod. (✍Matras, 2009:81, 283). Při osvojování cizího jaz. sezónními migranty a gastarbajtry bez perspektivy dlouhodobého trvalého pobytu tak na zmíněné úrovni došlo k ustrnutí akvizice a k petrifikaci jazyka na určité úrovni jeho osvojení. Po stabilizaci pidžinu může docházet k jeho postupnému rozšíření v pomocný pidžin, který je již na přechodu ke kreolu. Tento vývoj se dovršuje tím, že se p. stává mateřským jazykem určitého společenství, tedy ↗kreolem.

S ohledem na vznik a funkci a zčásti i podobu by se tzv. kuchldojč (kuchyňská němčina) ve Vídni a kuchlbemiš (kuchyňská čeština) v Praze, jež byly rozšířené v 19. stol. (✍Trost, 1995), daly považovat za vstupní p. Dá se totiž u nich předpokládat, že v nich podobně jako v tzv. gastarbajtrdojč došlo k radikálnímu zjednodušení cílového jazyka, o jehož plné osvojení čeští sezónní migranti ve Vídni ani německé paní domu např. v Praze neusilovali, takže u nich došlo k petrifikaci nedokonale osvojeného jazyka. Proti jejich chápání jako p. mluví jejich individuálnost a nestabilizovanost i příklady, jimiž se kuchldojč dokládá. Např. Trostem citovaný příklad Hauzmajstrová pucovala na gonku pantátůf šláfrok (původně ✍Schuchardt, 1886:85) totiž sice ukazuje prolnutí německého lexika do č., chybí ale zjednodušení č. gramatiky. Viděno jinak, mohlo by v daném případě jít o „relexifikaci“ substrátového jazyka v pojetí Lefebvrové, viz ↗kreol. P. se naopak rozvinul u první generace vietnamské jazykové komunity v Československu, srov. ✍Kučera (1995). K jeho kreolizaci ani k vytvoření vietnamského ↗etnolektu však v jazykovém kontaktu česko-vietnamském nedošlo; viz ↗vietnamsko-český jazykový kontakt.