V klasické rétorice řečnická figura, jejíž podstatou je to, že jazykový výraz obsahuje z hlediska významu redundantní části; takové informačně redundantní vyjádření má různé rétorické efekty, např. upoutání pozornosti, zdůraznění apod. Typický příklad:

V č. (i v jiných jazycích) se slovo p. užívá neterminologicky jako označení významově nadbytečného vyjádření a často se používá jako synonymum s neterminologicky užitým slovem ↗tautologie. Není-li pleonastické vyjádření interpretováno jako záměr docílit rétorický n. jiný efekt (tj. říct něco navíc, rozesmát někoho apod.), často se pokládá za chybu (stylistickou n. gramatickou). Příklady běžně se objevujících p.: (a) stupňování inherentních ↗superlativů: nejoptimálnější, nejjedinečnější; (b) atribuce vlastnosti, která je obsažena ve významu substantiva: židovská [synagoga] ‘židovská [židovská modlitebna]’, radioaktivní [uran] ‘radioaktivní [radioaktivní chemický prvek]’; sbírky takových p. se objevují na internetu (např. biftek z hovězího masa, soukromý podnikatel aj.); (c) ↗figura etymologická: žít život, lakovat lakem; (d) větné tautologie: Pivo je pivo; Napsal, co napsal; Přijdu, až přijdu (viz ↗tautologická výpověď); (e) spojení cizího ↗akronyma s českým n. do češtiny přejatým jménem, jehož význam je už obsažen v akronymu: virus HiV // HiV virus ‘Human Immunodeficiency Virus virus’, RAM-paměť ‘Random-Access Memory paměť’; PDF formát ‘Portable Document Format formát’; taková spojení se označují žertovným termínem ↗redundant acronym syndrome syndrome. Je to p. sémantický, ale v č. pragmaticky licencovaný tím více, čím méně je známý význam zkratky. Opakem p. z hlediska logiky je ↗kontradikce, z hlediska stylistiky ↗oxymóron.