Druh ↗postoje mluvčího, zavedený v teorii Grepla (✍Sgk, 1986; ✍SČ, 1998); obecně ho lze charakterizovat jako „mít zájem / nemít zájem“ na uskutečnění těch záměrů (cílů), s jakými mluvčí produkuje své výpovědi vůči adresátovi. P.p. jsou inherentní (obligátní) složkou některých typů ↗komunikačních funkcí výpovědi, zvl. KF výzvových. Vyjadřují se:

(1) ↗preferenčními predikátory typu chci / chtěl bych, byl bych rád, mám zájem, přeji si / přál bych si…, aby/kdyby... a jejich ekvivalenty: Chtěl bych / Uvítal bych, kdybyste o tom nikde nemluvil. Mnohé preferenční predikátory jsou totožné s ↗predikátory hodnotícími, mívají však zpravidla formu kond. a pojí se se spojkami aby/kdyby: Je dobré (správné, špatné, hrozné...),  že/když spíš oblečený (hodnocení) × Bylo by dobré (správné, špatné, hrozné...),abys/kdybys spal oblečený (preference);

(2) ↗modálními slovesy užitými preskriptivně: Musíme to zvládnout!; Smí/Nesmí tam jít! Sloveso mít vyjadřuje preferenci v kond. (Měl by ses mu omluvit), v ind. bývá výrazem hodnocení (Měl ses mu omluvit); viz ↗hodnotící postoj;

(3) ↗preferenčními částicemi: slouží spíše spolu s jinými prostředky k modifikacím (k různé míře, intenzitě) p.p.: Raději tam jdi / Raději mu to řeknu; Že/Viď že mi pomůžeš!? Za specifický, výrazově silně konvencionalizovaný způsob realizace p.p. se pokládají ↗přací výpovědi.

Tematizací p.p. diskrétně obsažených (implikovaných) v nějakém druhu ↗komunikační funkce výpovědi může být tato komunikační funkce ve vhodné ↗komunikační situaci nepřímo (indirektně), ale přesto idiomatizovaně realizována a indikována: Chci / Chtěl bych // Rád bych, abys/kdybys mu to řekl (výpovědi s funkcí výzvovou); Chci / Chtěl bych vědět // Rád bych věděl // Zajímá mě / Zajímalo by mě, jestli (zdali) přijde (výpovědi s funkcí tázací); viz ↗indirektní realizace komunikační funkce.