V ↗transformační generativní gramatice obecný princip ↗univerzální gramatiky, který vyžaduje, aby objekty jaz. struktury byly na odpovídající rovině tzv. interpretovatelné. Podmínkou interpretovatelnosti je v období teorie ↗G&B např. pád, který zviditelňuje ↗tematickou roli. Interpretovatelnost rysů individuálních lexikálních jednotek (jejich kategoriální i idiosynkratickou ↗subkategorizaci) vyžaduje také ↗projekční princip. V období ↗minimalismu se interpretovatelnost týká dvou rozhraní: rozhraní ↗logické formy (LF) a rozhraní ↗fonetické formy (PF). Na rozhraní LF musí element obsahovat jen interpretovatelné a transparentní aspekty významu, zatímco na rovině PF pouze rysy audiomotorické, které umožňují v daném jaz. fonetickou realizaci. Syntaktické operace předcházející rozhraní musejí zajistit, aby byly všechny ostatní (neinterpretovatelné) rysy v průběhu konvergující derivace saturovány.