V ↗transformační generativní gramatice obecný princip ↗univerzální gramatiky, který spojuje roviny syntaktického popisu ↗T-modelu – povrchovou S-strukturu, hloubkovou D-strukturu a logickou formu (LF). P.p. určuje, že uzly, které se vyskytují na jedné syntaktické rovině, musejí být adekvátně reprezentovány na všech rovinách syntaktického popisu. Z toho plyne, že každá transformace ↗posun α musí zanechat ↗prázdnou kategorii (↗stopu) a každé pozici S-struktury musí odpovídat pozice D-struktury a LF-struktury. P.p. popisuje fakt, že reprezentace na všech třech syntaktických rovinách jsou projekcí lexikální jednotky ze slovníku a musejí splňovat ↗subkategorizaci, tzn. specifické sémantické a syntaktické vlastnosti této jednotky. Podle tohoto principu musejí být např. argumentová struktura predikátů znázorněna na všech rovinách reprezentace, včetně fonologicky nerealizovaných argumentů. P.p. tak např. vede k zavedení ↗prázdných kategorií:

Ve větě (1) jsou jak adresát slovesa nařídit, tak i subjekt slovesa zůstat reprezentovány prázdnými kategoriemi ↗pro a ↗PRO.

Zvláštním druhem projekčního principu je ↗rozšířený projekční princip (EPP), který vyžaduje, aby nezávisle na valenční vlastnosti predikátu každá věta obsahovala pozici subjektu. Slovesa s nulovou valencí musí tedy alespoň formálně uvést v syntaktickém popisu ↗S-struktury pozici subjektu, např. pro Prší; pro Zdá se být unavený... (viz také ↗nadzvednutí – raising) aj.

↗Minimalismus používá p.p. k vyjádření nutné realizace všech ↗rysů lexikální jednotky vybrané z lexikonu, včetně syntaktických silných rysů, jejichž saturace (checking) je motivem transformace. V soudobém rámci označuje p.p. také obecný požadavek na rozšiřování projekce pouze v horní části stromu a zákaz vkládání jednotek do již uzavřených částí projekce.