V klasické rétorice figura označovaná taky termínem anticipace. Typickým příkladem je struktura, v níž přívlastek vztahující se k substantivu vyjadřuje vlastnost, která tomu, co toto substantivum označuje, přísluší teprve po uskutečnění děje věty, např. [při rekonstrukci nějaké události]: Ten zastřelený běžel k nákladnímu vagonu a tam to dostal (Fiker); To rozbité auto v příkopu jsme viděli přijíždět zleva.