↗Produkce řeči v grafické formě. Uvádí se, že p. je nejsložitější a nejrozvinutější formou vědomé řečové činnosti, pisatel koordinuje psychické procesy s jemnou motorikou ruky (✍Vygotskij, 2004). Některé dílčí procesy jsou společné s produkcí řeči mluvené, probíhají však pomaleji, protože zapisování je podstatně pomalejší než artikulace. Pisatel postupuje od formování svého komunikačního záměru přes výběr jaz. prostředků k fyzickému procesu psaní. U zkušených pisatelů je většina procesů při psaní rukou i na počítači vysoce automatizovaná. Monitorování při p. probíhá na několika úrovních: na nejnižší úrovni pisatel kontroluje napsaná písmena a slova, pravopis, interpunkci, na vyšší úrovni aktuální členění výpovědi, prostředky reference, na nejvyšší úrovni obsah napsaného textu. Pisatel svůj text zpravidla edituje, tj. zasahuje do napsaného textu, upravuje formulace, opravuje nedostatky; p. tedy probíhá cyklicky (považuje se za rekurzivní proces). Procesu psaní zkušených pisatelů se věnuje v psycholingvistice podstatně méně pozornosti než ↗čtení zkušených čtenářů. Tematicky se p. dotýká teorie psaného jaz.

Osvojování grafické formy jaz. chápou někteří badatelé analogicky s osvojováním formy mluvené; didaktika psaní se potom neomezuje na nácvik správných grafických forem, ale posiluje se motivace dětí psát samostatně, i když jejich projev není bezchybný. Důležitým faktorem pro nácvik psaní i pro jeho běžné užívání je typ ↗písma (viz též ↗čtení).

Dysgrafie (agrafie) je porucha psaní, neschopnost napodobit tvary písmen (viz ↗neurolingvistika).