Metody používané ↗psycholingvistikou, tj. lingvistickou disciplínou, která se zabývá experimentálním výzkumem mentálních procesů při ↗produkci řeči, ↗porozumění řeči, jakož i při ↗osvojování jazyka dítětem (nabývaní mateřského jazyka) a ↗osvojování druhého jazyka. Užívání experimentálních metod je stěžejní součástí psycholingvistického výzkumu. P.m. lze používat buď samostatně, n. v kombinaci. Výběr p.m. a jejich případná kombinace jsou závislé na výzkumné otázce a na experimentálním designu dané studie.

Tradičně lze p.m. rozdělit do tří skupin: (1) offline metody, (2) online metody, (3) pravé online metody. Označení těchto tří kategorií jsou motivována vyšší či nižší mírou bezprostřednosti navázání na mentální procesy, které při vykonávání úlohy probíhají v mysli. Pro offline metody platí, že toto navázání bezprostřední není. U online metod je navázání na mentální procesy více synchronizované (odtud označení online) a u pravých online metod je vazba na mentální procesy v mysli a mozku téměř bezprostřední (tj. mezi vlastním procesem a jeho měřením je pouze minimální časový posun).

1. Do skupiny offline metod spadají úlohy, které svou formou odpovídají jaz. dotazníkům či testům, v nichž mluvčí jednak posuzují (a) gramatičnost (angl. grammaticality judgement task), (b) plauzibilitu určitého jaz. jevu v jistém kontextu (angl. preferential judgement task), jednak (c) doplňují vynechané jevy. Dalším zástupcem těchto metod je tzv. multiple choice cloze task, v němž mluvčí vybírají z několika prezentovaných alternativ tu, která je v daném kontextu buď gramaticky správná, n. odpovídá preferencím mluvčího. U velké většiny offline metod jsou úlohy podávány v psané podobě (tzv. paper‑and‑pencil task). Alternativně lze úlohy prezentovat též v elektronické podobě na internetu. U výzkumu prováděného s malými dětmi se u offline metod namísto psaného jaz. mohou používat obrázky (např. ✍Bishop(ová), 1982), někdy v kombinaci s metodou act‑out (např. ✍Kazanina & Phillips, 2007). Úkolem může být, že po auditivní prezentaci určité věty dítě ukáže na jeden ze tří obrázků, které prezentovaná věta nejlépe vystihuje, či děj popsaný v dané větě přehraje s pomocí dětských figurek (act‑out). Předmětem offline metod je výzkum jazykového porozumění, u dospělých mluvčích v kombinaci s psanou produkcí. Velkou předností offline metod je, že data je možné sbírat ve velkém množství, neboť výzkum se zpravidla provádí ve skupinách, s mnoha mluvčími najednou (platí pro dotazníky používané s dospělými mluvčími, malé děti se zpravidla testují individuálně). Nevýhodou offline metod je limitovaná kontrola experimentálních podmínek. Též je třeba mít na paměti, že výsledky z úloh spadajících do offline metod nereflektují mentální procesy spojené s online jaz. zpracováním, ale odrážejí jaz. kompetenci mluvčích spojenou s vědomým a plánovaným rozhodováním. Offline metody jsou vhodné pro výzkum jaz. jevů na všech jazykových rovinách s výjimkou fonetiky a fonologie (tj. lexikon, sémantika, syntax, morfosyntax, informační struktura). Důležité přitom je, že daný jaz. jev lze testovat v širším jazykovém kontextu.

2.  Typickým příkladem skupiny online metod je lexikální rozhodování (lexical decision task). V této metodě se mluvčí musí co nejrychleji rozhodnout, zda prezentovaný podnět je, či není slovo daného jaz. Alternativně lze též testovat, zda daný podnět náleží do určité, předem stanovené sémantické kategorie (např. kategorie zvířat, nástrojů atd.). Jako podněty mohou kromě existujících slov sloužit i tzv. pseudoslova (tj. položky, které v daném jaz. sice neexistují, ale jsou ve shodě s jeho fonotaktickými pravidly, např. smyšlené sloveso kodat) a tzv. neslova (tj. položky, které v daném jaz. neexistují a zároveň porušují jeho fonotaktická pravidla, např. kžč). Při lexikálním rozhodování se kromě reakčního času vyhodnocuje i správnost rozhodnutí. Důležitým faktorem, který ovlivňuje reakční časy při lexikálním rozhodování, je frekvence výskytu prezentovaných položek v daném jaz. (identifikace položek s vyšší frekvencí je rychlejší než položek s nízkou frekvencí).

Metoda lexikálního rozhodování se velmi často používá v kombinaci s primingem. Metoda primingu je založena na perceptuální, fonologické, sémantické, syntaktické či konceptuální podobnosti mezi tzv. primovým (prime) a cílovým (target) slovem. Např. prezentujeme‑li vizuálně či auditivně někomu po velmi krátkou dobu slovo muž, dochází ke zrychlení v aktivaci čili k tzv. primingu cílového slova chlapec, které je sémanticky spřízněné, nikoliv však např. slova kniha, které sémanticky spřízněné není (např. ✍Tulving & Schacter ad., 1982). K primingovému efektu dochází i za podmínky, kdy je primové slovo prezentováno tak krátce (většinou méně než 100 milisekund), že ho testovaná osoba vědomě nevnímá. Tento druh primingu se nazývá maskovaný priming (angl. masked priming).

Metoda lexikálního rozhodování a metoda primingu se zaměřují na výzkum principů organizace mentálního lexikonu (viz ↗mentální slovník) a soustředí se na ↗porozumění řeči. Primingem lze obecně studovat jevy na úrovni fonologické, sémantické, lexikální, syntaktické i konceptuální. Lexikální rozhodování je zaměřeno zejména na výzkum lexikálních jednotek. Obě metody je možné použít v různých populacích (např. dospělí rodilí mluvčí, dospělí nerodilí mluvčí, bilingvní – děti i dospělí, patologické populace, např. afatici či pacienti s demencí). U specifických populací, jako např. u malých dětí n. afatiků (↗afázie), se dále nabízí provádět výzkum jaz. porozumění s pomocí přiřazování auditivně prezentovaných vět n. jmen objektů k obrázkům (tzv. matching task).

V oblasti experimentální fonologie se používá celá řada online metod sloužících např. k detekci, klasifikaci, diskriminaci či rozpoznávání jednotlivých fonémů. V experimentální fonetice lze zkoumat akustické vlastnosti např. měřením nástupu hlasivkového tónu (tzv. voice onset time), či s pomocí elektromyografie měřící elektrické biosignály vznikající při aktivaci svalů, studovat proces artikulace (pro přehled experimentálních metod ve fonetice a fonologii viz ✍Morton(ová), 1984). V experimentální fonologii se též využívá metoda gating, která byla původně vyvinuta pro výzkum procesů při rozpoznání a rozlišování slov (viz ✍Grosjean, 1980). U metody gating je cílový podnět prezentován mluvčím v segmentech uspořádaných v sekvenci, přičemž mezi jednotlivými segmenty přibývá délka trvání jejich odstupů. Úkolem je co nejrychlejší rozpoznání cílového podnětu (měří se tzv. bod identifikace).

Ve výzkumu jazykové produkce se používá zejména online metoda zvaná elicitace. V této metodě se na základě předem připravených podnětů vytvoří takový kontext, ve kterém lze elicitovat (tj. vyvolat) v takřka spontánní produkci určitý jaz. jev ve zvýšené frekvenci. Jako podněty mohou sloužit krátké videoklipy a vedle nich též obrázkový materiál. Metodou elicitace lze sbírat i delší texty, které je pak možné analyzovat s ohledem na komplexní jaz. jevy, např. z oblasti syntaxe n. informační struktury.

Online metody se zaměřují na online zpracování jazyka, zejména pak na jeho porozumění. Důraz se přitom klade na zkoumání aktuální performance mluvčích. U velké většiny online metod je tedy stěžejní měření reakčního času (u elicitace je kladen důraz na rychlou reakci mluvčího). V porovnání s offline metodami vystupují u online metod do popředí automatizované mentální procesy, a nikoliv vědomé a plánované rozhodování, jako je tomu v případě offline metod. Předností online metod je možnost velmi dobré kontroly experimentálního designu, což zahrnuje mj. i možnost vyřazení rušivých faktorů. Limitující na těchto metodách je, že lze testovat téměř výhradně jen menší segmenty, např. fonémy, morfémy, slova, a to většinou bez kontextu, v izolaci. Využití online metod pro výzkum jazykového porozumění na syntaktické či diskurzní úrovni je velmi obtížné.

3. U pravých online metod jsou předmětem zkoumání vysoce automatizované procesy. K těmto metodám kromě p.m. jako měření očních pohybů (eye-tracking) patří všechny neurozobrazovací a neurofyziologické metody. Tím se pravé online metody ocitají na rozhraní psycholingvistiky a ↗neurolingvistiky. U metody měření očních pohybů se předpokládá, že sledování pohybů očí a měření tzv. očních fixací umožňují náhled do procesů jazykového zpracování (viz ✍Duchowski, 2007). Tato metoda se používá zejména pro výzkum procesů spojených se ↗čtením (např. ✍Rayner, 1998), jazykovou produkcí (např. ✍Griffin & Bock(ová), 2000; ✍Meyer(ová) & Sleiderink(ová) ad., 1998; ✍von Stutterheim(ová) & Andermann ad., 2012), překládáním textů z jednoho jaz. do druhého (např. ✍Göpferich(ová) & Jakobsen ad., 2008) či řešením problémů (např. ✍Velichovsky, 1995). Jako podněty mohou sloužit psané texty, obrázky objektů (prezentované v tzv. visual world paradigm), zobrazení dějů či krátké videoklipy. Z oblasti neurozobrazovacích metod lze zmínit pozitronovou emisní tomografii (PET) a funkční magnetickou rezonanci (fMRI), z neurofyziologických metod pak elektroencefalografii (EEG) a magnetoencefalografii (MEG); viz ↗neurolingvistika. Tyto metody se zaměřují na výzkum neuronální aktivace mozku v průběhu jazykového zpracování, a to jednak z hlediska časového, jednak z hlediska prostorového (rozdíl mezi tzv. časovým a prostorovým rozlišením). PET a fMRI mají poměrně dobré prostorové rozlišení. Obě dvě metody lze přitom spojit s EEG a MEG. Pokud jde o časové rozlišení, je fMRI znatelně lepší než PET: u metody PET se aktivita mozku snímá přibližně každých 40 sekund, zatímco u metody fMRI každé tři sekundy. Nejlepší časové rozlišení však mají neurofyziologické metody, tj. EEG a MEG; v obou případech se aktivita mozku snímá v řádech milisekund. Výhodou pravých online metod je jejich téměř bezprostřední navázání na mentální, resp. neuronální procesy probíhající v mysli, resp. v mozku. Stejně jako u online metod jsou ale i tyto metody limitovány experimentálním designem, což má za následek silné zaměření na výzkum menších jazykových segmentů bez zahrnutí kontextu. Novější neurolingvistické studie se ale věnují též výzkumu širšího jazykového kontextu či diskurzu (srov. přehled v ✍Schmiedtová & Flanderková, 2012).

V souvislosti s p.m. se zmiňuje taky rozlišování mezi tzv. průřezovými (cross‑sectional) a longitudinálními studiemi. Zatímco průřezové studie (cross‑sectional study) se zaměřují na výzkum dat jedné a téže skupiny mluvčích, popř. ve srovnání s daty kontrolní/ch skupin/y mluvčích, kterou testují pouze jednou (např. lexikální priming u rodilých × nerodilých mluvčích angl.), longitudinální studie se zabývají dlouhodobým výzkumem jedné a téže skupiny mluvčích, či jednotlivce, jako je tomu v případových studiích (kazuistikách). Z logistických a finančních důvodů se zpravidla zkoumají menší vzorky mluvčích.