Morfém přechodného charakteru, blížící se svou povahou ke kořenným ↗morfémům (radixům): r. zachovávají věcný (lexikální) význam. Nejblíže k vlastním kořenným morfémům mají ty r., které koexistují se subst., např. auto‑ ʻautomobilʼ × autosubst., podobně kino‑, radio‑, video‑ aj. (srov. autodoprava, kinosál, radiostanice, videozáznam). Nevyhraněný ráz r. se mj. projevuje kolísáním při jejich určování a zařazování do morfematických tříd. Např. eko‑ (ekoporadenství), foto‑ (fotobuňka), bio‑ (biopotraviny) aj. bývají zařazovány mezi radixy, mezi r. i mezi ↗prefixoidy.

R. vystupují ve slovních útvarech strukturně blízkých kompozitům – jednak v přejímkách (jsou‑li v nich vyčlenitelné a po formální a významové stránce identifikovatelné), jednak ve slovech tvořených v č.

Do souboru r. bývají řazeny především prvky cizího původu, zpravidla internacionální povahy. Domácí prvky jako lži‑ (lžiprorok), polo‑ (polopravda), ‑měr (tlakoměr), ‑vod (plynovod) atp. se častěji interpretují buď jako slovní základy, n. jako ↗prefixoidy a ↗sufixoidy.