Nejslabší typ ↗generativní gramatiky v Chomského hierarchii gramatik (viz ↗Chomského hierarchie gramatik a jazyků). Nazývá se také gramatika konečněstavová nebo gramatika typu 3. Přepisovací pravidla r.g. mají dvojí podobu: X → a, n. X → aB, kde X, B jsou neterminální symboly, a je terminální symbol. Taková gramatika se nazývá pravá lineární r.g. Pokud mají všechna pravidla podobu X → a, n. X → Ba, nazývá se taková gramatika levá lineární r.g. Oba podtypy r.g. generují ↗regulární jazyky (konečněstavové jazyky), přičemž každý regulární jazyk lze generovat pravou i levou lineární r.g. Mezi automaty odpovídá r.g. pojem konečněstavového automatu, neboť r.g. mají jen „konečnou paměť“, kterou lze vyjádřit konečným počtem stavů automatu. R.g. spolu s odpovídajícími automaty mají ve ↗formální lingvistice, v ↗matematické lingvistice a v ↗počítačové lingvistice nesmírně široké uplatnění: modelují se jimi všechny podvětné úseky jazyka (zejm. slovo a jeho struktura) a též jednodušší syntaktické struktury, jež lze modelovat regulárními výrazy (např. nominální frázi); r.g. však nedokážou generovat struktury s neomezeným ↗sebezapouštěním (angl. self‑embedding) jako ↗bezkontextové gramatiky a ↗kontextové gramatiky. Užívá se jich tedy pro ↗parsing jednodušších struktur, ↗morfologickou disambiguaci, zpracování morfologie (např. v tzv. dvouúrovňové morfologii) a mnoho dalších druhů zpracování jazyka. Matematicky je jejich velkou výhodou, že třída regulárních (konečněstavových) jazyků je na rozdíl od třídy ↗bezkontextových jazyků a ↗kontextových jazyků uzavřena na všechny hlavní množinové a algebraické operace (sjednocení, průnik, doplněk, rozdíl, sřetězení, Kleenův uzávěr, levý a pravý kvocient a další), takže úlohu řešitelnou r.g. (či konečným automatem) lze rozložit na úkoly dílčí, jež jsou řešitelné dílčími r.g., a pak dílčí moduly spojit ve výslednou komplexní r.g. R.g. navíc přesně vystihují pojem regulárního výrazu hojně používaného v ↗počítačové lingvistice včetně ↗lingvistiky korpusové.