REZULTATIV  (kategorie výsledného stavu)

Základní

1. Gramatická forma s významem stavovým, která implikuje, že vyjádřený stav je výsledkem vyplývajícím z předcházejícího děje; jindy r. označuje jen kategoriální význam výsledného stavu. Jazykové prostředky sloužící k jeho vyjádření se nazývají rezultativní konstrukce. Za pravé r. se považují formy, jejichž součástí jsou participia n. adjektivizované participiální tvary pravidelně tvořené od dějových sloves. Typické případy:

(1)

Na větvi jsou pověšena // pověšená zlatá jablka ‘někdo pověsil na větev zlatá jablka, a od té doby jsou na té větvi pověšená’

(2)

Ten střelný prach je zvlhlý ‘ten střelný prach zvlhl, a od té doby je zvlhlý’

Za nepravé r. se považují formy, jejichž součástí jsou adjektivní tvary, které nejsou pravidelně tvořeny ze sloves: Petr je ženatý // *oženěný ← ‘Petr se oženil’. Od r. se odlišuje stativ, tj. gramatická forma se stavovým významem, která se vyznačuje absencí implikace, že stav je výsledkem předcházejícího děje: (1a) Na větvi visí zlatá jablka *← ‘někdo pověsil zlatá jablka na větev’; Ten střelný prach je vlhký *← ‘ten střelný prach zvlhl’.

č. lingvistice se za r. pokládají zejm. tyto syntaktické konstrukce: (a) být +n‑/‑t‑ové participium, které vyjadřuje stav: Dopis je napsán // napsaný ← ‘někdo napsal dopis’ (někdy se používá něm. termín Zustandspassiv). U homonymních tvarů nejde o r. tehdy, jestliže je vyjadřován děj: Dopis je psán Petrem – Petr píše dopis (tzv. Vorgangspassiv), prostředek pro tvorbu ↗pasiva, resp. jiné ↗diateze rodové; viz ↗pasivní participium, ↗pasivum – tam i distribuce krátkých a dlouhých tvarů ‑n‑/‑t‑ového participia; ↗rod slovesný; (b) být + ‑l‑ové adjektivizované participium: Ten rám je prasklý; viz ‑l‑ové participium adjektivní; (c) mít +n‑/‑t‑ové adjektivizované participium: Už mají ty spisy prostudovány // prostudované.

R. se v č. lingvistice analyzuje jako význam (1) slovesného času: ✍Mathesius (1925) hodnotí konstrukce (c) jako nové ↗slovanské perfektum, podobně ✍Havránek (1937), nejnověji i ✍Načeva‑Marvanová (2010); viz ↗préteritum; ✍Šmilauer (1947) tak hodnotí i konstrukce (a); (2) slovesného vidu: ✍Panevová (1971) rezultativnost pokládala – vedle průběhovosti a komplexnosti – za třetí vidový význam, primárně vyjadřovaný r., sekundárně dok. slovesem, nověji jej řadí jako jednu z hodnot morfologické kategorie ↗diateze vedle pasiva, dispoziční a recipientní konstrukce (MSoČ 2, 2014); (3) slovesného rodu: Daneš ve ✍VT (1985); ✍Grepl & Karlík (1983) hodnotí konstrukce (a)–(c) za prostředek diateze pasivní, ✍Lommatzsch(ová) (1998) je naopak pokládá za tvary aktiva; (4) autonomní významové kategorie: ✍Hausenblas (1962) mluví u konstrukce (c), která je možná ve všech časech a modech (má//měl//bude mít//měl by//měj přečtenu//přečtenou tu knihu důkladně), přímo o kategorii výsledného stavu. ✍Giger (2003) pokládá r. za „kvazigramém“ (v návaznosti na terminologii modelu ↗MTT). Detailnímu rozboru rezultativních konstrukcí se věnuje též AGSČ (2013), pokládá je za složený tvar slovesný, blíže se k jeho statusu mezi morfologickými kategoriemi nevyjadřujíc.

V některých přístupech se rozlišuje: (a) subjektový r., je‑li ↗aktant v pozici subjektu věty konstruované rezultativem shodný s aktantem v pozici subjektu věty konstruované příslušným dějovým slovesem; rezultativní význam u nich není spojen se změnou diateze: (a1) subjektový r. s fakultativním vyjádřením neživého původce děje adjunktem: jsem ochraptělý (vyčerpáním) –  jsem ochraptěl (vyčerpáním); (a2) subjektový r. bez fakultativního původcovského adjunktu: jsem zamilován//zamilovaný do Marie – jsem se zamiloval do Marie; (b) objektový r., je-li aktant v pozici subjektu věty konstruované rezultativem shodný s aktantem v pozici přímého objektu věty s příslušným dějovým slovesem; rezultativní význam je u nich spojen se změnou diateze: (b1) objektový r. s v pozici subjektu vyjádřeným objektem: Na neděli už je polévka uvařena//uvařená – Na neděli už někdo uvařil polévku; (b2) objektový r. s v pozici subjektu slovně nevyjádřeným objektem: Na neděli už je polévka uvařena//uvařená – Na neděli už je uvařeno; Váza je rozbita//á – Někdo//Něco rozbil(o) vázu; (c) posesivní r., tj. forma, která implikuje, že stav je výsledkem vyplývajícím z předcházejícího děje, přičemž způsob, jakým je aktant v pozici subjektu věty konstruované r. účasten v onom ději, je upozaděn a lze ho chápat jako člen vyjadřující vztah v širokém smyslu posesivní: Petr(recipient) už má oběd uvařený ← Někdo už Petrovi(recipient) oběd uvařil n. Petr(agens) už někomu//sobě(recipient) oběd uvařil. V ↗FGP se s ohledem na možnost vyjádření konatele a absenci obligatorního adresátu připisuje subjektu funkce konatele n. adresáta (Do zahrady mají cizí lidé (adresát) od majitele (konatel) vstup zakázán). V mnoha konstrukcích tohoto typu je subjekt víceznačný: Ve formuláři nemá bezdomovec vyplněno místo trvalého bydliště – ‘sám si ho nevyplnil’ n. ‘někdo (např. úřad) mu ho nevyplnil’.

V novější lit. zvl. nečeské provenience se prosazuje rozlišování výsledných stavů (a) ireverzibilních a (b) reverzibilních (✍Nedjalkov, 1988; ✍Giger, 2003); v generativní lingvistice podobné rozdílné stavy označuje viz ✍Kratzer(ová) (2000) a další před ní i po ní resultant state (stav neměnný) a target state (stav přechodný); viz ↗pasivní participium. Pro Gigerovy ireverzibilní r. je charakteristické, že aktant v pozici podmětu se nemůže vrátit do původního stavu, jakmile výsledný stav jednou nastal. Takové stavy jsou pojímány jako neodvolatelné, a tedy nemá smysl lexikálně vyjádřit, ani že výsledný stav trvá (Už má tu knihu přečtenu × *Stále ještě má tu knihu přečtenu), ani konec výsledného stavu (*Už nemá tu knihu přečtenu). Jsou chápány jako časový bod. Pro reverzibilní r. je příznačné, že aktant v pozici podmětu se může vrátit do původního stavu, a proto lze vyjádřit trvání výsledného stavu (Stále ještě má zakázáno kouřit) i jeho konec (Už nemá zakázáno kouřit). Jsou chápány jako časový úsek. Viz také ↗slovesný rod, ↗pasivní participium.

2. Typ ↗sekundární predikace; adjektiva v konstrukcích, v nichž vyjadřují trvalou vlastnost objektu, který je vytvořen v průběhu děje vyjádřeného slovesem: Tu cestu musíte postavit dost širokou; viz ↗polovětná konstrukce, ↗malá věta.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013.
  • Dahl, Ö. Tense and Aspect Systems, 1985.
  • Giger, M. Ireverzibilita výsledných stavů jako faktor při interpretaci slovenských časových souvětí. Varia 6, 1997, 106–118.
  • Giger, M. Resultativa im modernen Tschechischen, 2003.
  • Giger, M. Rezultativum. In KČG, 2011, 857–882.
  • Grepl, M. & P. Karlík. Gramatické prostředky hierarchizace sémantické struktury věty, 1983.
  • Hausenblas, K. Slovesná kategorie výsledného stavu v dnešní češtině. 48, 1962, 13–28.
  • Havránek, B. Genera verbi v slovanských jazycích 1, 1928.
  • Havránek, B. Genera verbi v slovanských jazycích 2, 1937.
  • Kratzer, A. Building Statives. In Conathan, L. & J. Good ad. (eds.), Proceedings of the Twenty-sixth Annual Meeting of the Berkeley Linguistic Society, 2000, 385–399.
  • Krupa, V. Stavové perfektum v slovenčine. In Sborník FF UK v Bratislave, Philologica, 1959–1960, 47–56.
  • Lommatzsch, B. Gramatická specifika komunikativní diferenciace v češtině. In Mališ, O. & P. Mareš ad. (eds.), Pocta 650. výročí založení Univerzity Karlovy v Praze 1, 1998, 73–83.
  • Mathesius, V. Slovesné tvary typu perfektního v hovorové češtině. 9, 1925, 200–202.
  • MSoČ 2, 2014.
  • Načeva‑Marvanová, M. Perfektum v současné češtině: korpusová studie jeho gramatikalizace na bázi Českého národního korpusu, 2010.
  • Nedjalkov, V. P. (ed.) Typology of Resultative Constructions, 1988.
  • Panevová, J. O rezultativnosti (zejména) v češtině. In Tanasič, S. (ed.), Gramatika i leksika u slovenskim jezicima, 2011, 165–176.
  • Panevová, J. & E. Benešová ad. Čas a modalita v češtině, 1971.
  • Semjanová, M. N-/T-ové príčastie v spisovnej slovenčine z hľadiska konfrontácie s ekvivalentami v češtině a nemčine. SlavPrag 25, 1982, 79–86.
  • Skoumalová, H. Derived Frames and the Lexicon. In Hajičová, E. (ed.), Issues of Valency and Meaning, 1998, 154–168.
  • Sokolová, M. Sémantika slovesa a slovesný rod, 1993.
  • Šmilauer, V. Druhé hovory o českém jazyce, 1947.
  • Štícha, F. Utváření a hierarchizace struktury větného znaku, 1984.
  • Štícha, F. Systémový a funkční status konstrukcí s n-/t‑ovými participii v současné češtině. SaS 47–48, 1986–1987, 177–185.
  • VT, 1985.
  • Viz také Pasivní participium.
Citace
Jarmila Panevová, Petr Karlík (2017): REZULTATIV. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/REZULTATIV (poslední přístup: 31. 10. 2024)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka