Slova pocházející z románských jazyků, která byla přejata do češtiny a integrovala se do její slovní zásoby. Romanismy lze diachronně rozdělit zhruba do dvou skupin: (a) výrazy z romanizované lidové latiny, resp. obtížně specifikovatelné hovorové románštiny, které přešly do praslovanštiny v období 2. pol. 1. tisíciletí po Kristu a odtud následně do č.; (b) novější výpůjčky z jednotlivých již konstituovaných románských jaz. do č. Z moderních románských jaz. ovlivnilo č. nejvíce lexikum francouzštiny (řádově okolo 3 000 výpůjček, viz ↗galicismy v českém lexiku), a italštiny (okolo 1 500 výpůjček, viz ↗italianismy v českém lexiku). Ostatní románské jaz. zanechaly v č. menší stopy – okolo 300 výpůjček je ze španělštiny (viz 2) a řádově jednotky až desítky z portugalštiny (viz 3) a rumunštiny (viz 4).

1 Nejstarší romanismy

Nejstarší románské výpůjčky pocházejí z druhé poloviny 1. tisíciletí, pravděpodobně zejm. ze 7.–9. stol., kdy prokazatelně existovaly kontakty mezi románským obyvatelstvem zaniklé západořímské říše a nově příchozím obyvatelstvem slovanským (✍Boček, 2008; ✍Boček, 2010). O vývoji a podobě románských jaz. v tomto období existuje jen málo dokladů (např. text Štrasburských přísah ve staré francouzštině z r. 842, n. svědectví Placiti cassinesi ve staré italštině z konce 10. stol., apod.), nicméně tzv. „lidová mluva“ – původně lidová latina – v té době prochází dynamickým vývojem a diferenciací, takže v období karolinské renesance je již vnímána jako jaz. od latiny odlišný a románští mluvčí úřední latině přestávají rozumět (Karel Veliký musí např. zavádět výuku latiny, aby mniši porozuměli latinskému překladu Bible; srov. také závěry koncilu z Tours r. 813, které znamenají konec výhradního monopolu latiny při bohoslužbě.) V úředním a církevním styku se však nadále užívá latina, jejíž podoba se od klasické literární latiny liší relativně málo. Tato paralelní koexistence latiny a moderních románských jaz. pak přetrvá – byť v měnících se proporcích – až do novověku. V tomto kontextu je tedy třeba odlišovat ↗latinismy, tj. výpůjčky z latiny, která neprošla lidovým procesem romanizace, od romanismů, srov. ✍Boček (2010:23). Ve slovanských jaz. existuje řádově asi stovka slov, jejichž etymologie byla dříve odvozována z latiny, ale ve skutečnosti nesou znaky romanizace a novější výzkumy je odvozují spíše od lidového jazyka Románie (✍Boček, 2010:17). V dnešní č. mají tuto etymologii výrazy jako kříž, biskup, mše, sobota, košile, mísa, ocet, kmotra, třešeň, aj.; srov. ✍Boček (2010:149).

2 Hispanismy

✍Kraus ad. (2005) registruje asi 300 hesel původem ze španělštiny, ať už byly přejaty přímo n. přes další (tranzitní) jaz., zvláště němčinu (↗germanismy). U dalších zhruba 140 hesel uvádí španělštinu jako tranzitní jaz., přes který se k nám dostaly výrazy zejm. z jaz. indiánských a z arabštiny – ty však za hispanismy nepovažujeme; viz ↗arabismy v českém lexiku. Porovnání s korpusem SYN 2010 ukazuje, že živou součástí současného č. lexika je necelých 140 hispanismů. K nejfrekventovanějším patří výrazy kamarád (< fr. camarade < šp. camarada), liga (< něm. Liga < šp. liga), paráda (< něm. Parade < fr. parade < šp. parada), armáda (< šp. armada), major (< něm. Major < šp. mayor), barák (< něm. Baracke < fr. baraque < šp. barraca, zřejmě katalán. původu), flotila (< něm. Flotille < šp. flotilla, patrně z fr. flotte), kaňon (< šp. cañon), tornádo (< něm. Tornado < šp. tornado), embargo (< něm. Embargo < šp. embargo), vanilka (< něm. Vanille < fr. vanille < šp. vainilla), kargo (< šp. cargo), siesta (< šp. siesta), expres. karambol (< fr. carambole < šp./port. carambola), původem z terminologie hazardních her, tágo (< šp. taco) a leporelo (< šp. Leporello – vlastní jméno sluhy Dona Juana). Internacionální španělsko‑portugalský původ má patrně název sportu futsal. Další, méně frekventované hispanismy jsou pak obvykle pojmenováním nějaké exotické skutečnosti spojené se španělským či latinskoamerickým prostředím. Najdeme je zejm. v následujících sémantických polích.

(1) Historie a společnost: (a) výrazy referující k uspořádání společnosti (seňor, seňora, seňorita, grand (< šp. grande), lokaj (< šp. lacayo), hidalgo, kamarila, infant (< šp. infante), chico, mulat (< šp. mulato, mulo), mestic, negrit, pardo, peon, cimarron); (b) slova referující k politicko‑historickým skutečnostem (gerila, junta či chunta, conquista, reconquista, encomienda, kortesy, cabildo, asiento, oidor, konzulta, hermandada); (c) pojmenování z okruhu typické zábavy (kanasta, matador, rodeo, fiesta, toreador, capa, korida, pikador, mantila, torero); (d) pojmenování typických sídelních a architektonických prvků (ranč, patio, hacienda, pilar, avenida, torion).

(2) Umění: Zejm. názvy hudebních nástrojů (kastaněty, cajón, pův. z jihoam. jaz. také bonga, konga, maracas), názvy tanců (tango, flamenco, paso, rumba, čača, fandango, bolero, sardana, guaracha, jarabe, jota, madrileňa, malagueňa) a několik termínů literárněvědných (pikaro, pikareskní, redondilla, estribillo, kancion).

(3) Přírodní vědy: Názvy zvířat (aligátor, mustang, moskyt, nutrie, kareta, barakuda, plemena ovcí merino, navajo a churro) či rostlin (jojoba, sabadila, pimenta) a pojmy z oblasti geografie či geologie (monte, kaňon, tornádo, sierra, vega, mesa, jadeit, playa, ria, pasát, bonanza, llano, kuesta, meseta, chapada, ejido).

(4) Výrazy a termíny z oblasti techniky a technologií: Názvy materiálů a výrobků (korek, siláž, melasa, platina, muleta, balza, alpaka), názvy nástrojů (silo, mačeta, laso, bola), oděvů (sombrero, bolero) n. historické názvy lodí (galéra, galeota, galeona).

(5) Recentní výpůjčky z oblasti gastronomie: Slova obvykle neadaptovaná a ve slovnících někdy nezachycená: tortilla, sangria, jamón, paella, tapas, gaspacho, manzanilla, tequilla.

(6) Ojedinělá abstrakta, jako eskapáda, eldorádo apod.

Většina hispanismů má podobu přizpůsobených výpůjček po stránce grafické i fonetické. Nepřizpůsobené výpůjčky jsou naproti tomu ve většině případů odbornými termíny, u nichž je obtížné zkoumat případné pravopisné či fonetické kolísání na základě úzu. Kolísání výslovnosti je proto nejvíce patrné u nejnovějších neadaptovaných hispanismů, zejm. z oblasti gastronomie. Výslovnost podle zdrojového jaz. je obvykle zachovávána u slov s grafémy j a ch (jamón – [xamo:n], gaspacho – [gaspaʧo]). Naopak ↗digraf ll se často realizuje jako české [l] místo náležitého adaptovaného [j] (resp. podle starší výslovnosti [lj], kterou v současné španělštině nahradilo progresivnější [j]); ✍Kraus ad. (2005) např. uvádějí přepis výslovnosti adaptovaný u tortilla [tortilja], caudillo [kaudiljo] (dnes by bylo přesnější [tortija], [kaudijo]), ale neadaptovaný u tequilla [tekila]. Kolísavá je realizace grafému h, který se v některých běžných výpůjčkách systematicky vyslovuje (hurikán, hacienda) a v jiných – méně běžných – spíše nikoli (hidalgo, hermandada). Podobná je situace grafému b, který se vyslovuje v běžnějších výrazech jako bilabiální okluzíva [b] (sombrero, bolero, blokáda, embargo), zatímco v odborných termínech se objevuje i české [v] (srov. u ✍Krause ad. (2005): estribillo – [estriviljo], jarabe – [xarave]) – patrně vlivem tendence reflektovat španělskou výslovnost bilabiální frikativy [ß], která odpovídá grafémům b nebo v uprostřed rytmického taktu. Grafém v přepisuje ✍Kraus ad. (2005) u všech č. hispanismů jako [v], ačkoli odpovídající španělská výslovnost je [b] n. [ß] (např. avenida).

2.1 Výpůjčky zprostředkované španělštinou

Španělština hrála významnou roli jako tranzitní jaz. pro exotické výrazy zejm. z indiánských jazyků a z arabštiny do mnoha evropských jaz. Do č. se pak tyto výrazy dostaly buďto přímo, n. přes jiný jaz. (němčinu, francouzštinu). Z indiánských jaz. k nám takto pronikla zejm. řada názvů rostlin a živočichů (tabák, marihuana, lama, ara, kondor, kolibřík, leguán, koka, kajman, tapír, činčila, kapybara, juka, pako, papája, vikuňa, nandu, guarana, kvesal, hoacin, ceiba, guajak, nopál, papain, kajmanka, karančo aj.) a další výrazy (kakao, maniok, hurikán, uragán, savana, pampa, kanibal). Z arabštiny k nám přes španělštinu pronikl výraz gala, užívaný jako substantivum n. jako ↗prefixoid (např. galavečer), a dále výrazy jako talisman, rošáda, gambit, hazard (srov. šp. azar z arab. az‑zahr – ‘hra v kostky’) a expresivní galán.

3 Výpůjčky z portugalštiny // lusitanismy

Z portugalštiny proniklo do č. jen několik desítek výrazů, ✍Kraus ad. (2005) registruje takových výpůjček asi třicet a u dalších třiceti exotismů uvádí portugalštinu jako tranzitní jazyk. Mezi nejfrekventovanější lusitanismy patří marmeláda (< něm. Marmelade, fr. marmelade < port. marmelada, z port. marmelo – ‘kdoule’), kobra (< port. cobra de capel(l)o, z port. cobra – ‘užovka’), fetiš (< fr. fétiche < port. feitiço – ‘kouzla, čáry’), baroko (internacionalismus z port. ‘barroco’), kreol (< fr. créole < šp. criollo < port. crioulo), kasta (< něm. Kaste, fr. caste < port. casta), kokos (< něm. Kokos(nuss) < zřejmě z port. coco) a název tance bossa nova. Dále v korpusu SYN 2010 najdeme lusitanismy (podle klesající frekvence): flamengo, favela, (brazilská) fila, autodafé, serval, campos, toko, pipa, sasafras, frelimo, lambada a bajadéra.

Z hlediska sémantických polí pocházejí z portugalštiny zejména názvy živočichů (kobra, fila, serval, arapaima, pipa, toko, pita, jabiru), materiálů (pryzila, tatajuba, flamengo), geografických útvarů (campos, selvas, karaskal, várzea, été) a tanců (bossa nova, lambada, kreola, folia).

3.1 Výpůjčky zprostředkované portugalštinou

Přes portugalštinu se do evropských jaz. dostalo několik exotismů. Z afrických jaz. přišla touto cestou do č. slova banán, zebra, makak (výraz macacao má podle ✍TLFi v bantuských jaz. význam ‘divoké zvíře’) a samba (✍TLFi uvádí jako pravděpodobný zdroj tohoto výrazu bantuský jaz. kimbundu). Z indiánských jaz. do č. pravděpodobně přes portugalštinu pronikl výraz ananas, z egyptské arabštiny slovo mameluk, z tamilštiny výraz betel a ze sanskrtu výraz mandarín.

4 Výpůjčky z rumunštiny

Slova pocházející z rumunštiny jsou v č. velmi vzácná. Výraz palačinka se do slovanských jaz. pravděpodobně dostal přes maďarštinu z rumunského plăcintă; dále cituje ✍Kraus ad. (2005) čtyři rumunismy, které ✍Rejzek (2001) řadí k výrazům karpatské pastýřské kultury, resp. k výrazům z balkánských jaz.: brynza (< rum. brînzâ), čutora, koliba a fujara; viz ↗karpatismus. Z rumunštiny pochází název měny lei a její setina banu, gastronomický výraz mamaliga (< rum. mămăligă), název správní jednotky judet a pravděpodobně několik dalších výrazů citovaných ✍Krausem ad. (2005), jejichž rumunské kořeny zatím nejsou spolehlivě ověřeny (crov, doina, geleta, kataif, mici, pakura, portáš, trembita a urda).

Viz též ↗galicismy v českém lexiku, ↗italianismy v českém lexiku.