Slovní přejímky (romismy), jejichž bezprostředním zdrojem je romština, a to bez ohledu na původ zdrojového slova v romštině samotné. K lexikálním romismům v širším slova smyslu řadíme také české deriváty z přímých přejímek z romštiny, např. Romka, derivát z Rom ‘Rom, Cikánʼ, přejímky rom. Rom.

Čeština a romština jsou ve více či méně intenzivním, a to výrazně asymetrickém kontaktu od počátku přítomnosti Romů na č. jazykovém území, tj. nejpozději od počátku 15. stol. (např. ✍Nečas, 1995:14). Lze předpokládat, že dospělí Romové byli vždy bilingvní v jazyce majoritní populace (srov. ✍Matras, 2002:238–242); dnes je pro mnoho č. Romů čeština rodným jazykem, často i jediným (např. ✍Kubaník & Červenka ad., 2010; ✍Kubaník & Sadílková ad., 2013). Znalost romštiny mezi Neromy je oproti tomu velmi řídká a vždy byla omezena na specifické skupiny neromského obyvatelstva. Podle sociálního kontextu přejímání z romštiny do češtiny můžeme rozlišit tři základní typy lexikálních romismů:

(a) Argotické romismy jsou přejímky do argotů („hantýrek“), tj. kryptolektních lexikálních registrů, jejichž primární funkcí je znemožnit či znesnadnit porozumění těm, kteří daný argot neovládají; druhotná, byť neméně podstatná, je emblematická funkce argotů: jejich znalost demonstruje příslušnost k dané komunitě a utvrzuje vnitroskupinovou solidaritu (srov. např. ✍Matras, 1998).

V argotech č. kriminálních a deklasovaných vrstev (např. zlodějů, podvodníků, žebráků a prostitutek) romismy v první řadě naplňují poptávku po matérii nesrozumitelné běžnému mluvčímu češtiny. Do těchto argotů (např. ✍Juda, 1902; ✍Bredler, 1914; ✍Rippl, 1926; ✍Nováček, 1929; ✍Oberpfalzer, 1932; ✍Oberpfalzer, 1934; ✍Oberpfalzer, 1935; ✍Treimer, 1937) romismy s jistotou pronikají až od 2. pol. 19. stol. (✍Hugo a kol. 2006:14, 22). Např. ✍Judův (1902) slovník obsahuje mezi cca 270 argotismy šest nepochybných romismů: báre ‘vepř’ z rom. balotv., čór ‘zkušený, odhodlaný zloděj, který byl často trestán’ z rom. čor ‘zloděj’, čukl/žukl ‘pes’ z rom. džukeltv., gráj/groj ‘kůň’ z rom. grajtv., kér ‘místo spáchané krádeže’ z rom. kher ‘dům’ a šilingr ‘četník’ z rom. šelengero tv. Navržené romské etymologie několika argotismů ze starších zdrojů (✍Hájek, 1906 (edice rukopisu z roku 1806), ✍Puchmayer, 1821:81–88), např. jambora ‘děvče’ z rom. žambori ‘žabka’, lovej ‘bohatý’ k rom. love ‘peníze’, sovka ‘manželka’ k rom. sov‑ ‘spát’ (✍Oberpfalzer, 1935:210), nejsou zcela nepochybné.

Jednoznačně nejvyšší podíl romismů (✍Hugo a kol., 2006:23) mezi č. argoty má tzv. světská hantýrka (dále svět.), kryptolektní lexikální registr č., který používají tzv. světští, populace se silnou skupinovou identitou sestávající z rodů tradičně vykonávajících specifický soubor itinerantních profesí (např. ✍Skočovská, 2010; ✍Janečková, 2013; ✍Tichý, 2013). Vysoký podíl romismů ve starší světské hantýrce byl důsledkem intenzivních kontaktů mezi světskými a českými Romy, zvláště v období do druhé světové války, kdy obě skupiny spojovala itinerance („kočování“) a z ní plynoucí společenská marginalizace a také poměrně časté maritální (sňatkové) vazby (např. ✍Horváthová, 2005); o rudimentární znalosti romštiny mezi některými „bílými Cikány“, pravděpodobně předchůdci dnešních světských, mluví už ✍Puchmayer (1821:iv–v). V jediném rozsáhlejším originálním zdroji světské hantýrky (✍Podzimek, 1937) lze identifikovat okolo 330 jistých romismů (přímých, tj. bez č. derivátů). Je pravděpodobné, že právě světská hantýrka byla hlavním zdrojem romismů v č. kriminálních argotech (srov. ✍Hugo a kol., 2006:23–24). Na rozdíl od nich zůstává světská č. živým útvarem, byť inventář argotismů, včetně romismů, se postupně zužuje.

Z argotů – a částečně i přímým přejímáním z romštiny – se v posledních desetiletích romismy šíří do vězeňské mluvy (např. ✍Suk, 1993; ✍Hála & Soudková, 2002) a některých dalších slangových útvarů. Některé původem argotické romismy se postupnou deargotizací, „zobecněním“ (✍Oberpfalzer, 1935:174) stávají součástí „běžné“ češtiny: např. benga ‘policisté’, čokl ‘pes’, čórovat/čórnout ‘krást/ukrást’, dylina ‘hlupák; dívka dbající jen na svůj vzhled (aj.)’, chálka ‘jídlo’, kérovat ‘vměšovat se; tetovat [aj.]’, kulový ‘hovno (emfatický negátor)’, n. lóve ‘peníze’.

(b) Etnolektní romismy jsou přejímky z romštiny do ↗romských etnolektů češtiny, specifických variet č. užívaných částí č. Romů (srov. ✍Bořkovcová, 2006). V nejstarší generaci mluvčích vykazují tyto etnolekty interferenční rysy z romštiny typické pro proces osvojování nerodného jazyka, u mladších mluvčích, z nichž část má už jen omezenou n. pasivní kompetenci v romštině, se pak etnolekt stává hlavním vnitrokomunitním jaz. a etnolektní prvky mají etnicky emblematickou funkci. To je také případ lexikálních romismů, z nichž většina je užívána alternativně k neetnolektním ekvivalentům. ✍Bořkovcová (2006:60–63) pro smíchovskou varietu romského etnolektu uvádí několik desítek lexikálních romismů a jejich derivátů, např. daj ‘matka’, phen ‘řekni’ n. šukar ‘krásný’.

(c) Tzv. romistické romismy v č. jsou přejímky z romštiny do profesních či zájmových slangů č. romistů, proromských aktivistů, konzumentů romské hudby apod. Jejich rostoucí počet, zvl. od 90. let 20. stol., odráží zvýšený zájem o Romy, romskou kulturu a romštinu ze strany části neromského obyvatelstva. Ačkoli si většina romistických romismů zachovává slangový charakter, např. mulo/múlo ‘duch mrtvého (v romské kultuře)’ ve slangu akademických romistů n. bašavel ‘festival romské hudby, romská zábava apod.’ ve slangu konzumentů romské hudby, některé se staly součástí obecné n. i standardní češtiny, např. Rom ‘Rom, Cikán’.

Zdrojem argotických romismů byly romské dialekty, kterými hovořili Romové v č. zemích před druhou světovou válkou (srov. ✍Elšík, 2003), tj. zvl. tzv. česká romština a sintština (tzv. německá romština). Oproti tomu zdrojem romistických romismů a romismů v současných romských etnolektech č. jsou současné dialekty romštiny v Česku (srov. ✍Elšík, 2003), zvl. tzv. východoslovenská romština. Některé romismy jsou několikerého typu a můžeme předpokládat jejich víceré přejetí: např. gadžo/gádžo v etnolektní a romistické č. má původní romský význam ‘Nerom’ a pochází z romštiny poválečných migrantů ze Slovenska, zatímco ve světské hantýrce se používá pro označení lidí nesvětských, tzv. domácích n. privátních, a pochází z předválečné č. romštiny.

1 Slovní druhy a adaptace

Mezi lexikálními romismy v češtině jednoznačně převládají substantiva, poněkud řidší jsou pak slovesa, adjektiva a adverbia. Pouze ve světské hantýrce a romském etnolektu č. jsou doloženy také přejímky funkčních slov (např. deiktik, indefinit, negativ, nejnižších základních číslovek a dalších) a víceslovných spojení (např. svět. zaklení destradabuje z rom. des tra da buľe ‘souložíš se svou matkou’, etn. ma ker ‘nedělej (to)’).

(a) Substantiva jsou přejímána v romském základním tvaru, ve světské, etnolektní a zřídka i romistické č. jsou však doloženy i přejímky romských plurálových tvarů, např. svět. vasta ‘ruce’ z rom. vastatv. (vedle singuláru vast ‘ruka’ z rom. vasttv.), etn. gadže ‘Neromové’ z rom. gadžetv., romist. Roma ‘Romové’ z rom. Roma tv. Některé substantivní přejímky jsou do č. flexe integrovány bez explicitní morfologické adaptace základního tvaru, jiné jsou adaptovány: adaptace může spočívat v přidání č. flexivního sufixu – tj. adaptační sufixaci, např. svět. ambrol‑e ‘hruška’ z rom. ambroltv.; v odebrání romského flexivního sufixu, resp. jeho nahrazení nulovým sufixem – tj. adaptační desufixaci, např. svět. kchanger ‘kostel’ z rom. khanger‑i tv.; n. v záměně romského flexivního sufixu fonologicky odlišným č. flexivním sufixem – tj. adaptační resufixaci, např. svět. grasn‑ě ‘kobyla’ z rom. grasň‑i tv. Doloženy jsou také případy adaptace pomocí č. derivačního formantu, např. svět. tover‑k‑a ‘sekyra’ z rom. tover tv. Rod romismů nejčastěji odpovídá jejich neargotickým ekvivalentům v č.

(b) Slovesa jsou nejčastěji přejímána v romském tvaru 3. os.sg.ind.préz.; ten je v romštině zakončen flexivním sufixem ‑(e)l, jenž se při přejetí stává součástí flexivního kmene č. slovesa, např. svět. věz. bešel‑it ‘sedět’ z rom. beš‑el ‘sedí’ n.svět. ob. chal‑ovat ‘jíst’ z rom. cha‑l ‘jí’. Řídké je přejímání flexivního kmene romského slovesa, např. arg.svět. věz. ob. čór‑ovat ‘krást’ / čór‑nout ‘ukrást’ z rom. čor‑ ‘krást, ukrást’. Ve světské i etnolektní č. dochází také k neadaptovanému přejímání romských imperativních tvarů, např. svět. etn. dyk ‘koukej, hele’ z rom. dikh tv.

(c) Adjektiva jsou nejčastěji přejímána v romském základním tvaru, v etnolektní č. i ve tvaru feminina, např. džungaľi ‘ošklivá’ vedle džungalo ‘ošklivý’. Téměř všechna adjektiva, která jsou v romštině derivovaná, zůstávají v č. neadaptována, např. svět. zurálo ‘silný’ z rom. zor‑al‑o tv. (< zor ‘síla’). Naopak adjektiva, která jsou v romštině nederivovaná, jsou většinou doložena jak v neadaptované formě, tak – v argotech, nikoli v etnolektu – ve formě rozšířené č. derivačním formantem, např. svět. bár‑ovn‑ej vedle báro ‘velký’ z rom. baro tv.

Od přímých přejímek z romštiny je nutno odlišit interní č. deriváty z těchto přejímek, např. svět. bál‑ic‑e ‘svině, prasnice’ (< svět. bál‑e ‘prase’ z rom. bal‑o tv.). Vzhledem k tomu, že č. přejala vedle nederivovaných romských lexémů i množství romských lexémů derivovaných, alternuje v některých případech interní derivát z romské (nederivované) přejímky, např. svět. beng‑ík ‘loutka čerta, čertík’ (< svět. beng ‘čert, ďábel (aj.)’ z rom. bengtv.), s přejímkou romského derivátu, např. svět. bengóro ‘loutka čerta, čertík’ z rom. beng‑or‑o ‘čertík’ (< rom. beng ‘čert, ďábel’).

2 Fonologie

Romské (fonologicky) aspirované konsonanty jsou v přejímkách do č. nejčastěji deaspirovány n. rozloženy do konsonantické skupiny s fonémem /ch/, např. arg.svět. věz. kér/kchér ‘dům (aj.)’ z rom. kher [kʰer] ‘dům’. Reflex aspirace v podobě /ch/ se často vyskytuje i u romismů, jejichž zdrojové slovo aspiraci neobsahuje, např. arg.svět. věz. ob. kchérovat (vedle kérovat) ‘dělat (aj.)’ z rom. ker‑ ‘dělat’; reflex aspirace tu zjevně slouží jako signál cizího, ne-li přímo romského původu slova. Další případy fonologické adaptace romismů jsou spíše izolované, např. ob. čokl ‘pes’ z rom. džukel tv.

3 Sémantika

Sémantika a onomaziologická funkce lexikálních romismů vykazuje souvislost se sociálními kontexty, v nichž jsou lexémy přejímány. Romistické romismy nejčastěji označují kulturní jevy a instituce, pro něž v „běžné“ č. neexistuje adekvátně denotující a konotující ekvivalent. Významy romismů v kriminálních argotech jsou v zásadě omezeny na sémantická pole typická pro kryptolektní funkci argotismů (srov. ✍Oberpfalzer, 1935:191–204). Lexikální romismy v ↗romském etnolektu češtiny klasifikuje ✍Bořkovcová (2006:60–63) nejen na základě jejich sémantiky (např. pojmenování vlastností, částí těla, příbuzenských vztahů a skupinové příslušnosti), ale i jejich komunikativní funkce (např. rozkazy, oslovení, citační markery, osobní přezdívky).

Největší významový rozsah mají romismy ve světské hantýrce: do značné míry se překrývají s tzv. základní slovní zásobou; vedle kryptolektní motivace se tu tak zjevně projevuje i jejich funkce skupinově emblematická. U substantiv zde nacházíme pojmenování lidí podle příbuzenského vztahu (např. daje ‘matka’), profese (např. ratengero ‘lékař’), skupinové příslušnosti (např. biboldo ‘Žid’), osobních a sociálních charakteristik (např. barvalo ‘boháč’); jména zvířat (např. gúrovně ‘kráva’) a nadpřirozených bytostí (např. Devel ‘Bůh’); názvy institucí a míst (např. stariben ‘věznice’), domu a jeho částí a vybavení (např. čiben ‘postel’), nástrojů (např. čupně ‘bič’), peněz a cenností (např. šovengero ‘dvacetihaléř’), částí těla (např. jakcho ‘oko’), oblečení (např. stádík ‘klobouk’), jídla a pití (např. melali ‘káva’), přírodních objektů (např. páň ‘voda’), časových period (např. berš ‘rok’) a některých dalších abstraktních pojmů (např. ládž ‘hanba, ostuda’). Slovesné romismy vyjadřují pohyb (např. denášelit ‘utíkat’), manipulaci s objekty (např. čivelit ‘trhat’), konzumaci (např. chalovat ‘jíst’), základní biologické funkce (např. mutrelit ‘močit’), kognitivní, perceptivní a emocionální pojmy (např. džanelit ‘vědět’), sociální a ekonomické aktivity (např. bikinelit ‘prodat’) aj. Mezi romismy adjektivními nalézáme výrazy pro základní atributy fyzické (např. bárovnej ‘velký’), morální (např. čáčovnej ‘hodný’), kognitivní (např. gozvaro ‘chytrý’) a sociální (např. prásto ‘vyhnaný, exkomunikovaný’).

4 Etymologie

Mnoho zdrojových lexémů č. romismů jsou přejímky do romštiny z jejích kontaktních jazyků. V případě zdrojových jazyků, s nimiž je či byla v kontaktu i č., je někdy nesnadné rozhodnout, zda je přejímka do č. zprostředkována romštinou či nikoli. Často však k identifikaci přejatého lexému jakožto romismu přispívá jeho forma, význam n. kulturní kontext, např. svět. buzoně ‘vesta’ z čes. rom. buzuňis, původně zubuňis, ze srb. zubun ‘ženská halena bez rukávů’ (metateze až v romštině); svět. fitnelovat ‘zatápět’ z čes. rom. fitinel ‘zatápí’, a to z maď. fűt ‘zatápět’ (přejetí formy i s romskými adaptačními a flexivními sufixy); svět. hiaba/hiava ‘zadarmo’ z čes. rom. hiabatv., a to z maď. hiába ‘marně, nadarmo’ (sémantický posun až v romštině); svět. nýgl / mýgl ‘ježek’ ze sint. rom. niglo, a to z něm. (ei)n Igel (tradiční potrava u Sintů i u světských). Nelze také vyloučit, že některá argotická slova romského původu byla do č. argotů přejata z argotů německých (tzv. Rotwelsch), a nikoli přímo z romštiny.

Romský původ mnoha č. slov byl správně identifikován v předchozích pracích (např. ✍Bredler, 1914; ✍Oberpfalzer, 1932; ✍Oberpfalzer, 1934; ✍Oberpfalzer, 1935; ✍Podzimek, 1937; ✍Kamiš, 1998; ✍Hugo a kol., 2006; ✍Hugo a kol., 2009), vyskytuje se v nich však i nemálo pochybných a jednoznačně nesprávných romských etymologií, včetně tzv. fantomových slov, např. mikrý ‘malý’ odvozované z neexistujícího romského mikro ‘malý’ (✍Hugo a kol., 2006:213). ✍Fałowského (2013) komparativní studie je v případě č. romismů etymologicky plně závislá na předchozích pracích (✍Kamiš, 1998; ✍Hugo a kol., 2009) a opakuje i jejich omyly. Na druhé straně desítky romismů, zvl. ve světské hantýrce (např. bédo ‘četník’, bukchel ‘koláč, buchta’, buzoně ‘vesta’, doha ‘dost’, járata ‘vejce’, kchapiali ‘hospoda’, krik ‘pryč’, lubikán ‘prostopášník’, pišalo ‘mlýn’, rákliben ‘hantýrka’, skamín ‘stůl’, sobachernit se ‘ženit se’, žabingere ‘kachna’ a mnoho dalších), nebyly dosud jako přejímky z romštiny identifikovány. Podrobná etymologická studie č. romismů zatím chybí.

Viz též ↗romský etnolekt češtiny.