V tradiční slovotvorbě adjektivní ↗kompozitum vlastní i ↗kompozitum nevlastní, tvořené všemi slovotvornými typy kompozice (↗kompozice čistá i ↗kompozice derivační). S.a. lze klasifikovat podle syntaktického vztahu mezi členy na ↗přiřaďovací kompozita (nejčastěji slučovací: sladkokyselý) a ↗podřaďovací kompozita (předmětná: pravdomluvný, příslovečná: rychlerozpustný, přívlastková: vysokohorský a doplňková: samolepicí). Z hlediska ↗onomaziologických kategorií jsou zastoupeny převážně kategorie modifikační, mutační a koordinační. Podle slovnědruhového obsazení členů se tvoří kompozita typu: (a) adj. + subst. (černovlasý), (b) dvě adj. – prvotní n. odvozená (modrošedý, česko‑latinský), (c) adv. + adj. (bleděmodrý), (d) subst. + adj. (vodorovný), (e) zájmeno + adj. deverbální (vševědoucí); adj. + subst. jsou nejčastější. S.a. mohou mít i povahu relační, vznikají‑li na základě dvouslovných pojmenování (starý mládenec > staromládenecký, pravý úhel > pravoúhlý). Celek mívá většinou příponu (viz ↗slovotvorný formant) shodnou s formantem samostatného relačního adj. (viz ↗relační desubstantivní adjektivum): rovnocenný jako cenný; někdy se však liší u s.a. z dvouslovných zeměpisných jmen (moravskodubský × dubový). Řídká jsou kompozita tříčlenná – bývají to ↗kompozita přiřaďovací (červenomodrobílý). S.a. se dnes tvoří častěji než ↗složená substantiva, což souvisí se vzrůstem víceslovných pojmenování, na jejichž základě vznikají (jako jejich relační adj.).

Termín složený tvar adj. označuje tvary typu mladý, které jsou složené jen z historického hlediska (viz ↗staroslověnština), na rozdíl od tvarů typu mlád; v synchronním popisu se proto užívá termínu tvar dlouhý (mladý) a tvar krátky (mlád); viz ↗adjektivum.