V tradiční slovotvorbě verbální ↗kompozitum vlastní i ↗kompozitum nevlastní, tvořené všemi slovotvornými typy ↗kompozice (↗čistá kompozice i ↗derivační kompozice). S.s. jsou v č. velmi řídká a neproduktivní, většina je tvořena analogicky podle modelu – jsou to vesměs ↗kalky z ř. a lat. (blahořečit). Podle syntaktického vztahu mezi členy jsou s.s. vždy ↗podřaďovací kompozita, a to předmětná (vítězoslavit), n. příslovečná (krasořečnit). Z hlediska ↗onomaziologických kategorií jsou zastoupeny hlavně kategorie modifikační a mutační. Podle slovnědruhového obsazení členů se tvoří kompozita typu: (a) adv. + sloveso (spolupořádat, znovuzískat), (b) subst. + sloveso (blahopřát), (c) číslovka + sloveso (desateronásobit). S.s. pojmenovávají děj, který je blíže určen okolnostním určením (spolupracovat), časem (znovuožít) aj. Pro podobné sémantické okruhy se většinou tvoří primárně pouze složené ↗názvy dějů (polobdění) a přídavná jména (blahodárný).