SLOVOSLED  (pořádek slov)

Základní

1. Lineární řazení slovních skupin (↗složek), slovních tvarů, pohyblivých morfémů ve větě a vět (klauzí) v souvětí (mluvíme o ↗větosledu) při jejich užití v textu. Toto řazení je v č. výsledkem souhry a konkurence několika ↗slovosledných činitelů (faktorů, principů, „momentů“) různé obecnosti a síly. Dle v č. gramatologii všeobecně přijatého pojetí ✍Mathesiova (1947), podrobně propracovávaného později v mluvnicích č. i ve speciálních pracích, a to v rámci ↗FGP i v rámci spolupracujícím s ↗DVS, ale i mimo ně (např. brněnská škola Firbasova; viz ✍Firbas, 1992 a jeho přímý žák ✍Svoboda, 1984, v Praze ✍Uhlířová, 1987), rozhoduje o s. věty především ↗aktuální členění jakožto základní slovosledný činitel (s. má tedy především funkci významovou, nikoli gramatickou), vedlejšími činiteli obecné povahy jsou ↗činitel gramatický (spolu s činitelem členské sounáležitosti) a ↗činitel rytmický; příležitostně se uplatňují činitele další, např. ↗činitel rozměrový, stylistická citlivost pisatele, zřetel k syntaktické jasnosti aj.

S.č. se vyznačuje vysokou mírou slovosledné flexibility. Pro každou č. větu i větnou část lze však nalézt právě jedno s. uspořádání takové, které lze považovat za její základní slovosled. Vedle základního s. existují zpravidla další s. varianty, podmíněné kontextově nebo jinak. Podobně to platí o ↗slovosledu nominální skupiny.

Pevnou pozici ve složce mají ↗klitika, v č. je to typicky druhá pozice, tj. pozice za první složkou, kam klitika „šplhají“:

(a) Je‑li složkou věta, je druhá pozice klitik skoro pravidlem (viz ↗klitika):

1

2

3

Můj bratr

se

tam

setkal

s Evou

*Můj bratr

tam

se

setkal

s Evou

*Se

tam

setkal

můj bratr

s Evou

S Evou

se

tam

setkal

můj bratr

Tam

se

s Evou

setkal

můj bratr

Setkal

se

tam

s Evou

můj bratr

(b) Je‑li složka menší struktura než věta, je druhá pozice klitik základní, v různé míře je v různých typech složek nicméně tolerována i pozice jiná, např. v proponované infinitivní třetí a další pozice, v postponováné infinitivní složce i pozice první:

1

2

3

4

[Setkat

se

tam

s Evou

]

[S Evou

se

tam

setkat

]

[*Se

setkat

tam

s Evou

]

[S Evou

setkat

se

tam

]

by byl skoro zázrak

[S Evou

tam

se

setkat

]

[S Evou

tam

setkat

se

]

1

2

3

[setkat

se

v parku

s Evou]

Byl by skoro zázrak

[se

setkat

v parku

s Evou]

V předložkové skupině je pořadí taky pevné: předložka je na prvním místě:

1

2

3

Studuje

[na

filozofické

fakultě]

*[filozofické

na

fakultě]

*[filozofické

fakultě

na]

*[fakultě

na

filozofické]

Viz také ↗slovosled nominální skupiny, ↗větosled.

Jednotlivé slovosledné pozice (místa) se pojmenovávají podle absolutního lineárního pořadí v příslušném celku (rozlišuje se poloha iniciální n. počátková, poloha postiniciální = druhé místo ve větě, poloha středová, poloha finální n. koncová), dále v relaci k jiné složce (např. poloha preverbální, n. postverbální; viz ↗prepozice, ↗postpozice, ↗cirkumpozice a ↗interpozice), dále podle vzdálenosti od jiného konstituentu (je‑li vzdálenost nulová, mluvíme o poloze kontaktní, v ostatních případech o poloze distantní) n. podle jiného rysu věty, např. fonologického (např. poloha slova po pauze neboli postavení popřestávkové) n. konečně podle funkce (poloha základní × poloha příznaková; viz např. ↗slovosled nominální skupiny). Viz též ↗aktuální členění větné, ↗DVS, ↗FGP, ↗funkční perspektiva větná, ↗faktory FSP, ↗modulace souvislé řeči.

Rozšiřující

2. V generativní gramatické tradici se slovanské jazyky včetně č. řadí mezi jazyky s tzv. ↗volným slovosledem. Z pohledu generativní gramatiky má každý přirozený jazyk nepříznakový slovosled (viz ↗slovosled základní). Kategorizace č. jako jazyka s volným slovosledem tak deskriptivně odpovídá tradičnímu pozorování, že slovosled č. věty se může změnit bez výraznější změny významu, kde se změnou významu typicky myslí změny pravdivostních podmínek věty (viz ale ↗FGP a v jeho rámci teorie ↗aktuální členění).

Pořádek slov v č. větě je z hlediska generativního popisu jazyka výsledkem několika faktorů. Těmi faktory jsou univerzálně daná hierarchická struktura věty a její jazykově specifická ↗linearizace a posuny v rámci této struktury, které mohou být motivovány sémantickými, n. prozodickými požadavky, n. jejich kombinací.

Univerzálně daná syntaktická struktura věty neboli takzvaná univerzální hierarchie frází je technicky založená na termínu c-selekce, tedy požadavku určitých, primárně funkčních, syntaktických hlav na syntaktické doplnění specifickým typem komplementu. Tak např. C hlava (viz ↗komplementizér) vyžaduje jako svůj komplement temporální frázi (TP) atd.; viz také (✍Chomsky, 1995).

Většina generativních teorií předpokládá, že hierarchické pořadí frází je podmíněno sémanticky (✍Chomsky, 1995; ✍Larson, 2011). Základní pořadí je podmíněno pořadím tzv. ↗fází, tj. syntaktických celků, které jsou v jistém sémantickém smyslu kompletní. Vzhledem k tomu, že každá věta popisuje nějakou sémantickou událost, v jádru každé věty je fráze typicky tvořená slovesným predikátem, který odpovídá dané sémantické události. Pokud se jedná o větu určitou, tedy sémantickou propozici, tato základní fáze (vP) je zanořena ve fázi, která určí čas a modalitu dané propozice (TP/CP). Tato vnější fáze také obsahuje informaci o pozici mluvčího. Zjednodušená reprezentace univerzálně dané struktury je ve figuře 1.

Pořadí frází uvnitř fáze je v některých verzích teorie podmíněno pouze sémanticky, podle jiných autorů jde o kombinaci ryze syntaktických a sémantických faktorů. Jednotliví autoři se také rozcházejí v tom, zda jsou všechny fráze vždy přítomné ve struktuře, n. zda se může defaultní sémantická interpretace doplnit v pozdější fázi derivace, v takzvané logické formě věty (f-sekvence; ✍Starke, 2004). Z tohoto hlediska pravděpodobně nejvíce prostudované téma, a to i pro č., je pořadí adverbiálních frází (✍Cinque, 1999; ✍Biskup, 2009); viz ↗hierarchie adverbiálií. Zatímco podle některých autorů je pořadí adverbiálních frází dané striktně syntakticky, podle jiných je plně odvoditelné ze sémantických vlastností věty (✍Nilsen, 2003).

Univerzální hierarchie frází jako taková neurčí vlastní řazení frází, ani pořadí elementů v rámci fráze. Řazení syntaktických terminálů, tzv. ↗linearizace, je určeno nezávislým linearizačním algoritmem, který převádí hierarchické relace do částečně řazených řetězců terminálních uzlů; viz ✍Kayne (1994); ✍Chomsky (1995). Důležitou vlastností tohoto linearizačního systému je, že výsledné pořadí je pouze částečně řazené. Tato strukturní vlastnost se v praxi projevuje jistou volností řazení tzv. modifikátorů, které tak snadněji podléhají vlivu sémantických (✍Kučerová, 2007; ✍Kučerová, 2012) a prozodických (✍Cinque, 1993; ✍Wagner, 2005) faktorů než argumenty a funkční slova.

Pořádek slov daný hierarchickým pořadím frází a linearizačními vlastnostmi č. odpovídá v tradiční č. lingvistice ↗pořádku objektivnímu, tedy pořádku určenému ↗slovosledným činitelem gramatickým. Vzhledem k tomu, že linearizační algoritmus je pravděpodobně do jisté míry jazykově specifický, univerzální hierarchie frází jako taková neurčí, jaký slovosled je v daném jaz. nepříznakový (viz ↗základní slovosled).

Jakákoli změna od nepříznakového slovosledu vyžaduje strukturní změnu v univerzální hierarchii syntaktických frází. Zatímco v 80. letech 20. stol. poměrně velké množství autorů pracovalo s hypotézou, že sémanticky motivované změny v pořadí lineárních frází (v č. lingvistické tradici odůvodněné aktuálním členěním věty) jsou výsledkem derivace založené na odlišném pořadí frází, tedy pořadím, které není nutně založené na c-selekci (✍Jelinek(ová), 1984; ✍Neeleman, 1994), většina novějších prací předpokládá, že ↗příznakový slovosled je výsledkem tzv. ↗skremblingu, tj. sémanticky motivovaného posunu frází (↗sémantická motivace volného slovosledu); viz ✍Ross (1967); ✍Williams (1984); ✍Saito (1989); ✍Webelhuth (1989); ✍Grewendorf & Sternefeld (eds.) (1990); ✍Mahajan (1990); ✍Lasnik & Saito (1992); ✍Saito (1992); ✍Corver & van Riemsdijk (eds.) (1994); ✍Miyagawa (1997); ✍Rizzi (1997); ✍Bošković & Takahashi (1998); ✍Bailyn (2001); ✍Karimi(ová) (2003); ✍Sabel & Saito (2005); ✍Neeleman & van der Koot (2008); ✍Sturgeon (2008); ✍Kučerová & Neeleman (2012) ad. Tento typ sémantického posunu často vede ke změně větné kadence, protože A’-posuny do levé periferie vytvářejí vlastní intonační frázi, která buď atrahuje hlavní větný přízvuk, n. vytváří sekundární větný přízvuk (viz ↗slovosled subjektivní; ✍Wagner, 2005; ✍Fanselow & Lenertová, 2011). Figura 2 schematicky ukazuje frázovou strukturu příznakového OVS (objekt-verbum-subjekt) slovosledu, který vznikne posunem objektu do specifikátoru TP a posunem slovesa do T.

Co se týče prozodických faktorů, v č. jsou relevantní dva: jeden se týká pozice ↗klitik, jejichž umístění ve větě je dáno kombinací syntaxe, tj. nezávislých omezení na univerzální hierarchickou strukturu a její možná uspořádání (pohyb hlav a frází), a prozodické závislosti na jiném členu (viz ↗slovosledný činitel rytmický). Druhým faktorem jsou prozodické přesuny, které souvisí s metrickým rozměrem fráze, tj. prozodicky těžké elementy mají tendenci být lineárně řazené napravo od prozodicky lehkých elementů (v anglické terminologii heavy NP shift; viz ↗slovosledný činitel rozměrový). Tento typ posunu je omezen syntakticky. V č. je tento přesun vždy doprava, protože č. větná intonace má prozodické centrum na konci věty, přesněji v nejhlouběji zanořené části struktury, což v č. odpovídá konci věty.

Literatura
  • Adamec, P. Porjadok slov v sovremennom russkom jazyke, 1966.
  • Bailyn, J. F. On Scrambling: A Reply to Bošković and Takahashi. LI 32, 2001, 635–658.
  • Běličová, H. & L. Uhlířová. Slovanská věta, 1996.
  • Biskup, P. The Phase Model and Adverbials. PhD. diss., Universität Leipzig, 2009.
  • Biskup, P. Adverbials and the Phase Model, 2011.
  • Bošković, Ž. & D. Takahashi. Scrambling and Last Resort. LI 29, 1998, 347–366.
  • Cinque, G. A Null Theory of Phrasal and Compound Stress. LI 24, 1993, 239–267.
  • Cinque, G. Adverbs and Functional Heads: A Cross-Linguistic Perspective, 1999.
  • Corver, R. & H. van Riemsdijk. (eds.) Studies on Scrambling, 1994.
  • Daneš, F. Aktuální členění a text (Rekapitulace). In Daneš, F. Kultura a struktura českého jazyka, 2009, 441–447.
  • Fanselow, G. & D. Lenertová. Left Peripheral Focus: Mismatches between Syntax and Information Structure. NLLT 29, 2011, 169–209.
  • Firbas, J. Functional Sentence Perspective in Written and Spoken Communication, 1992.
  • Grewendorf, G. & W. Sternfeld. (eds.) Scrambling and Barriers, 1990.
  • Chomsky, N. The Minimalist Program, 1995.
  • Jelinek, E. Empty Categories, Case, and Configurationality. NLLT 2, 1984, 39–76.
  • Karimi, S. Word Order and Scrambling, 2003.
  • Kayne, R. The Antisymmetry of Syntax, 1994.
  • Kučerová, I. The Syntax of Givenness. PhD. diss., MIT, 2007.
  • Kučerová, I. Grammatical Marking of Givenness. NLS 20, 2012, 1–30.
  • Kučerová, I. & A. Neeleman. (eds.) Contrasts and Positions in Information Structure, 2012.
  • Larson, R. Clauses, Propositions, and Phases. In A. M. Di Sciullo & C. Boeckx (ed.), The Biolinguistic Enterprise: New Perspectives on the Evolution and Nature of the Human Language, 2011, 366-391.
  • Lasnik, H. & M. Saito. Move Alpha: Conditions on its Application and Output, 1992.
  • Mahajan, A. The A/A-bar Distinction and Movement Theory. PhD. diss., MIT, 1990.
  • Mathesius, V. Čeština a obecný jazykozpyt, 1947.
  • 3, 1987.
  • Miyagawa, S. Against Optional Scrambling. LI 28, 1997, 1–25.
  • MSČ, 1951.
  • Neeleman, A. Scrambling as a D-structure Phenomenon. In N. Corver & H. van Riemsdijk (ed.), Studies on Scrambling, 1994, 387–429.
  • Neeleman, A. & H. van der Koot. Dutch Scrambling and the Nature of Discourse Templates. The Journal of Comparative Germanic Linguistics 11, 2008, 137–189.
  • Nilsen, Ø. Eliminating Positions: Syntax and Semantics of Sentence Modification, 2003.
  • NS, 1969.
  • PMČ, 1996.
  • Rizzi, L. The Fine Structure of the Left Periphery. In Haegeman, L. (ed.), Elements of Grammar: Handbook of Generative Syntax, 1997, 281–337.
  • Ross, J. R. Constraints on Variables in Syntax. PhD. diss., MIT, 1967.
  • Sabel, J. & M. Saito. (eds.) The Free Word Order Phenomenon: Its Syntactic Sources and Diversity, 2005.
  • Saito, M. Scrambling as Semantically Vacuous A’-movement. In Baltin, M. & A. Kroch (eds.), Alternative Conceptions of Phrase Structure, 1989, 182–200.
  • Saito, M. Long Distance Scrambling in Japanese. Journal of East Asian linguistics 1, 1992, 69–119.
  • Sbg, 1980.
  • , 1998.
  • Sgall, P. & E. Hajičová ad. Aktuální členění věty v češtině, 1980.
  • Sgk, 1986.
  • Starke, M. On the Inexistence of Specifiers and the Nature of Heads. In Belletti, A. (ed.), Structures and Beyond: The Cartography of Syntactic Structures, 2004, 252–268.
  • Sturgeon, A. The Left Periphery. The Interaction of Syntax, Pragmatics and Prosody in Czech, 2008.
  • Svoboda, A. České slovosledné pozice z pohledu aktuálního členění. SaS 45, 1984, 22–34, 88–103.
  • Uhlířová, L. Knížka o slovosledu, 1987.
  • Wagner, M. Prosody and Recursion. PhD. diss., MIT, 2005.
  • Webelhuth, G. Syntactic Saturation Phenomena and the Modern Germanic Languages. PhD. diss., MIT, 1989.
  • Williams, E. There-Insertion. LI 15, 1984, 131–153.
  • Viz také Aktuální členění větné, DVS, FGP, Funkční perspektiva větná.
Citace
Ludmila Uhlířová (1), Ivona Kučerová (2) (2017): SLOVOSLED. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SLOVOSLED (poslední přístup: 31. 10. 2024)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka