Jazyková typologie v některých svých pojetích využívá jako jedno z kritérií pro stanovení příslušnosti nějakého jazyka k jazykovému typu jeho ↗slovosled, protože toto kritérium je založeno na univerzální fyzické (přímo pozorovatelné) vlastnosti věty, totiž na tom, že její složky tvoří lineární řadu a v rámci této lineární řady jsou mezi sebou přemístitelné. Nadto je toto syntaktické kritérium aplikovatelné na jazyky různé z hlediska typologie reflektující vnitřní strukturu slov (jaz. flexivní, neflexivní atd.). Podstatné pro zkoumání slovosledných univerzálií je to, že ať jsou konstituenty definovány v jakýchkoli termínech, počet lineárních pozic, které jsou k dispozici pro jejich přemisťování (a tedy i počet mezer mezi nimi), se při přemisťování nemění.

Důležitý je zejména základní slovosled tranzitivní věty oznamovací, jejíž složky jsou definovány v syntakticko‑sémantických termínech. Č. stejně jako ostatní slovanské jaz. náleží k typu ↗SVO, tedy [subjekt/agens – VF – objekt/patiens]. Počtem slovosledných variant se měří slovosledná flexibilita jazyka. Č. připouští v povrchové syntaxi všech šest slovosledných variant základního větného vzorce SVO, tj. SVO, SOV, VSO, VOS, OVS a OSV (statisticky dominantní je v dnešní č. slovosled SVO, nejméně četná je varianta OSV), stejně jako velké množství slovosledných variant v různě rozvitých větách. Má tedy vysokou míru slovosledné flexibility a v tomto smyslu se někdy mluví o volném slovosledu. Varianty jsou diferencovány kontextově, situačně, stylisticky, funkčním zatížením a liší se jak v historickém vývoji jaz., tak i frekvenčně. Slovosled v č. neslouží ve větší míře k vyjadřování gramatické (syntaktické) funkce větných složek, nýbrž funguje v první řadě jako výrazový prostředek ↗aktuálního členění, má schopnost vyjádřit různé významové odstíny, důraz a postoje mluvčího. Flexibilita slovosledu souvisí s rozvinutou flexí v č.; jazyky s omezenou n. žádnou flexí mají slovosled pevný (event. méně flexibilní). Klasickým příkladem je angl., která je také SVO jazyk, ale na rozdíl od č. má slovosled pevný: My brother writes tales / *Tales writes my brother × Bratr píše pohádky / Pohádky píše bratr. – Na rozdíl od č. existují jaz., v nichž je lineární uspořádání větných konstituentů výlučně odrazem pragmatických faktorů a v nichž se nedaří slovosled základní spolehlivě definovat v syntaktických termínech, a v důsledku toho ani příslušný jaz. typologicky zařadit podle slovosledných kritérií. Jazyky s pragmatickým slovosledem jeví tendenci k tomu, aby „pragmatickým pádem“ zahajujícím větu bylo ↗réma a aby ↗téma obsazovalo spíše její konec. Tím má pragmatický slovosled blízko k ↗slovosledu subjektivnímu. Pragmatický slovosled je podle odborné literatury zatím doložen pouze na materiálu z jazyků bez písemnictví. Též ↗systémové uspořádání. Viz také ↗SVO × SOV.