Udává počet souborů jevu (zpravidla ustálených, tj. párů, svazků, krabic, souprav, aparatur) označeného substantivem. S.č. zahrnují číslovky určité (jedny [boty], jedna [ouška], dvoje…, patery, dvanáctery, dvacatery, stery, tisícery…), číslovky neurčité (několikery, tolikery, kolikery…) a číslovky úplnostní (oboje). S.č. se užívá nejčastěji v pl. spolu se subst. označujícím soubor, s nímž se číslovka shoduje v čísle a rodě (pouze jedni, jedny, jedna … jedni Sládkovci, jedny reprobedny, jedna očička, dvoje ponožky, čtvery zápalky). Tvarů sg. se užívá pouze ve spojení se subst., která označují soubor formou sg., nemívají pl. a kusově se nepočítají (dvoje řízení, troje teplé prádlo, troje mazání, kapání); až na výjimky netvoří s.č. kombinované číslovky: pětadvacatery boty.

Ve spojení s ↗pomnožnými substantivy mají tvary s.č. význam ↗číslovek základních (vyjadřují prostý počet): dvoje boty (= dva páry bot); troje kalhoty (= tři kusy oděvu zvaného kalhoty).

S.č. mají smíšené adj. skloňování kombinované ze jmenných tvarů (nom., akuz.) a složených tvarů (ostatní pády), např. dvojím kalhotám, čtverými ponožkami. Jsou-li užity na místě číslovek základních, skloňují se buď jako subst. podle vzoru město, n. zůstávají nesklonné (o pateru kalhot × o patero kalhotách). Viz také ↗číslovka.