Podle tvůrce V. Šmilauera (✍Šmilauer, 1960) nazývána též Šmilauerova klasifikace místních jmen. Hlavním kritériem je povaha jejich základu (↗apelativum, nebo ↗proprium). 1. V rámci základů apelativních (a propriálních utvořených z apelativ) jsou ↗místní jména (m.j.) členěna podle slovního druhu fundujícího slova (substantivní základ, adjektivní základ, slovesný základ, větná jména) a dále velmi detailně podle jejich původního apelativního významu. Dílčí významové podskupiny jsou tvořeny na základě podobných kritérií jako při ↗významovém třídění pomístních jmen. Např. v rámci substantiv vystupují následující základní podskupiny: 1.1 Země (terénní útvary – Hora, Podskalí, půda – Lado ʻpustá, nezoraná země’, jména krajin a zemí – Slezské Předměstí). 1.2 Voda – Vodná, Černá Louže, Vltavice. 1.3 Rostlinstvo – Podhájí, Trněný Újezd, Habry. 1.4 Zvířectvo – Hlemýždí, Pětikozly. 1.5 Tělo lidské a zvířecí − Tři Zuby, Kobylí Hlava. 1.6 Věci lidského života (sídliště – Nová Ves, zvláštní stavby – Klášterec, pracoviště – Milíře, oděv – Obojek ʻlímec’, potrava – Půlpecen atp.). 1.7 Ostatní (např. nadpřirozený svět – Boží Voda). 2. V  rámci základů propriálních se rozlišují m.j. utvořená 2.1 z ↗antroponym (2.1.1 složených – Bohumilice, 2.1.2 z jiných jmen osobních, a to 2.1.2.1 národních ‒ Němčice, 2.1.2.2 vytvořených z apelativ – Králův Dvůr, Biskoupky, Kolovraty, sloves – Chvalov, 2.1.2.3 cizích – Havlov, 2.1.2.4 deminutivních a hypokoristických (viz ↗hypokoristikum)); v jejich rámci se dále člení podle své slovotvorné struktury, např. v rámci sufixu -ov je uveden Michov < Mich (to z Michael ap.). 2.2 m.j. z obyvatelských jmen – Mýdlovary, Chrašťany, tj. ʻves lidí bydlících v chrastí’. 2.3 Přejatá m.j. – Jerusalem, Valdorf < Walddorf. V zjednodušené a poněkud upravené podobě, popř. v kombinaci s dalšími kritérii se Šmilauerovy klasifikace užívá dodnes; viz např. ✍Lutterer & Šrámek (1997, 24–33).