Prostředek ke kvantifikaci jednotek a pro následné porovnávání jednotlivých ukazatelů mezi texty. Zároveň slouží jako východisko pro interpretaci. U všech metod měření proporce jednotek v textu je klíčová informace o tom, jestli použitý statistický ukazatel koreluje s celkovou velikostí textu. Pokud ano, což je případ třeba ↗token‑type poměru, je taková metoda bez dalších úprav jen obtížně použitelná pro porovnávání textů nestejné délky.

Lexikální hustota patří mezi často zjišťované parametry textu a ukazuje obecně na povahu jeho obsahu a délky. Je to index vyjadřující podíl autosémantických slov ke všem slovům v textu (n. korpusu). Přístupy k tomuto ukazateli se liší, v některých případech je východiskem počet výskytů jednotlivých druhů slov, jindy je to počet typů (různých slov), v jiných se lexikální hustota ztotožňuje s type‑token poměrem. Lexikální hustota může sloužit k základnímu poměřování textů, její slabinou je především lpění na jednotlivých grafických slovech jako na nositelích významu (tj. nezohledňování víceslovných jednotek) a na vymezení plnovýznamovosti jako takové (např. spojení dvou číslovek půl druhé označující v běžném úzu čas 13:30 je „víc plnovýznamové“ než leckterá sémanticky vyprázdněná substantiva n. slovesa).

Lexikální bohatost (bohatství) je ukazatel míry zapojení různých jednotek (diversity) v textu n. korpusu. Pro určování lexikální bohatosti existuje celá škála postupů (Guiradův koeficient, Herdanův koeficient, Dugastův koeficient apod.), z nichž pouze některé splňují podmínku nezávislosti na celkové délce textu n. korpusu: např. Yulův koeficient K, Orlovův koeficient Z.