V kognitivní ↗etnolingvistice J. Bartmińského součást (jednotka) ↗jazykového obrazu světa. Má blízko k prototypu v pojetí E. Roschové či idealizovanému kognitivnímu modelu ✍Lakoffa (2006), v tomto smyslu je ústředním pojmem kognitivnělingvisticky pojaté kategorizace (typický představitel kategorie, stojící v jejím centru); oproti prototypu však má s. nejen funkci kategorizační, ale i hodnotící, příp. sociálně integrativní (✍Bartmiński, 2016; ✍Vaňková & Nebeská ad., 2005:83–88). S. bývá, zejm. v sociologii či sociolingvistice, vztahován zejm. k osobám (např. etnické s., srov. ✍Nekula, 1995); lingvistické pojetí s. však může být i širší. O psychologické a sociokulturní dimenzi s. mluví poprvé ✍Lippmann (1922). Podle ✍Putnama (1975) je s. nutné vpojit do lingvistického studia, zejm. v souvislosti s lexikálním významem. ✍Bartmiński (2007) s. chápe jako specifický typ pojmu, resp. jako stabilizované spojení formálních a/nebo sémantických elementů; komplexně lze s. rekonstruovat (jako strukturu ↗konotací) v kognitivní významové definici (✍Bartmiński (ed.), 1997–2012). Se zřetelem k perspektivě konceptualizujícího subjektu (✍Bartmiński, 2010) lze rozlišit různé aspekty, tzv. profily pojmu, resp. s. (✍Bartmiński & Niebrzegowska-Bartmińska, 2008); ty vycházejí z jeho jednotlivých konotačních center a lze je doložit jazykovými prostředky. Např. u hlavy (apod. i u jiných částí těla) se s. odvíjí od profilu 1) vzhledu, resp. manifestace (kulatost – makovice, šiška, hlávka zelí; tvrdost – tvrdohlavý, poklepat si na hlavu; teplota – horká hlava, zchladit hlavu), 2) lokalizace (nahoře – v různém smyslu slova, i přeneseně; srov. být o hlavu větší, postavit se na hlavu; vpředu – skočit do něčeho po hlavě), 3) funkce (myšlení, vědomosti, paměť, příčetnost – mít to v hlavě srovnáno, mít prázdnou hlavou, kde jsi nechal hlavu?, nemít to v hlavě v pořádku; centrum života – přijít o hlavu) a 4) gesta (kývnout/zakroutit/pohodit hlavou), v návaznosti na kinegramy, jejichž je výraz hlava součástí (✍Burger, 1976). Profily se často překrývají (v případě hlavičky špendlíku se profiluje zároveň manifestace i lokalizace, u hlavy rodiny lokalizace „nahoře“ a s ní spojená funkce (nadřazenost, „velicí centrum“); viz ✍Vaňková & Čurdová, 2014; ✍Vaňková & Vitkovskaya, 2014). S. je součástí jaz. obrazu světa v jeho základní, „naivní“ poloze a je kladen do opozice k vědecky chápanému pojmu, který je korelátem odborného termínu, jehož význam by měl být přesně vymezený, objektivní, odpovídající vědecké kategorizaci, a tedy prostý konotací (✍Piekarczyk, 2007).