V ↗transformační generativní gramatice zvl. v období ↗G&B a raného ↗minimalismu obsahuje popis lexikální jednotky v lexikonu (kromě souboru fonetických a sémantických rysů) také syntaktickou s., tzn. požadavky konkrétní jednotky na její zapojení do struktury. S. např. určuje, které ↗argumenty lexikální jednotka vyžaduje (tematický rámec) a v jaké konkrétní formě se tyto argumenty mohou realizovat. Splnění tematického (sémantického, valenčního) požadavku i všech ostatních idiosynkratických požadavků/vlastností lexikální jednotky zajišťuje ↗projekční princip. Např. v ↗G&B má standardní tranzitivní sloveso sémantickou s. <agens, patiens>, tzn. vyžaduje ve svém syntaktickém okolí dva argumenty s interpretací agens a patiens. Syntaktická s. je potom [_NP] a určuje, že sloveso bude spojeno s pravostrannou sestrou v podobě jmenné fráze, která bude mít interpretaci druhého sémantického argumentu (patientu). Formální podobu první sémantické role (subjektu, agentu) zajišťuje samostatný ↗rozšířený projekční princip. V ↗minimalismu se jako s. označuje komplexní soubor sémantických, fonetických a syntaktických rysů lexikální jednotky. Např. tranzitivita se definuje jako přítomnost rysu +[_D] u slovesa – tento rys musí být saturován připojením kategorie +D (např. NPn. klitika) v doméně slovesa.

Ve valenčních popisech se mluví o valenčním rámci; viz ↗aktant, ↗valence. V soudobé verzi minimalismu je s. částečně nahrazována hierarchií projekcí, která stanoví pořadí funkčních hlav v rozšířené kategoriální doméně akategoriálního kmene.