V tradiční fonologii obecný termín pro náhradu jedné hlásky jinou hláskou. V ↗etymologii se s.h. rozumějí sporadické, „nepravidelné“ změny hláskové, zejm. v konsonantismu. Z nich se vykládá především občasná, jinak nevysvětlitelná variabilita párových souhlásek znělých a neznělých v slovech mnohdy nejistého původu, která jsou některými badateli pokládána za etymologicky totožná n. příbuzná, např. č. pár krysa × hryzat (tj. krys‑ × ⁺gryz‑), n. přes hranice č., např. belhat se × slk. pelhat' satv., n. přes hranice sl. jazyků, např. psl. ⁺krasa (srov. č. krása) × lit. grõžistv. (tj. sl. ⁺k‑k'‑ × lit. ⁺g‑g'‑). Dále se z takových změn někdy vykládá jako tzv. vertikální s.h. střídání souhlásek stejného způsobu, ale různého místa artikulace v slovech (podle ojedinělých názorů) etymologicky totožných n. příbuzných, např. psl. ⁺bolěti (srov. č. bolet) × lat. dolēretv. (není obecně přijímáno).