Výsledek ↗jazykového kontaktu, při němž imigrovaný, mocensky dominantní či prestižní druhý jazyk (L₂) „shora“ působí na místní první jazyk (L₁) původních obyvatel nějakého území, což při intenzivním sociálním tlaku prestižního jazyka L₂ na jazykové společenství L₁ může vést k podstatným změnám L₁ v L₁ʼ. Pojem s., dotvořený k termínu ↗substrát, se v historické jazykovědě etabloval pro výsledky jazykového kontaktu v jazyce „porobených“ etnik, jejichž jazyk se (přechodně) dostal pod tlak jazyka dobyvatelů, nakonec se ale mj. s ohledem na počet mluvčích domácího jazyka a/nebo kulturní atraktivnost s ním spjaté kultury udržel a postupně integroval jazyk minoritních dobyvatelů, u nichž došlo k ↗jazykovému posunu k domácímu jazyku. Úplný zánik jazyka ale pro s. není podmínkou, stačí omezení jeho užívání v určitých regionech n. funkčních doménách.

Příkladem s. je např. vrstva výpůjček ze západofranckých dialektů (L₂) do galské vulgární latiny (L₁), z níž se vyvinula stará francouzština (L₁ʼ). Jiným příkladem je arabský s. ve španělštině a portugalštině, normanský a severogermánský s. v angličtině, osmanský s. v jazycích příslušejících k balkánskému ↗jazykovému svazun. německý s. v lužické srbštině (✍Scholze(ová), 2008) i v jiných slovanských jaz. zvl. na území Svaté říše římské národa německého. V kreolistice se termínem s. myslí lexikum, které do ↗kreolu přišlo z koloniálního jaz.

Z pohledu bohemistického lze za kulturní s. považovat řecké prvky ve staroslověnštině, staroslověnské, latinské a staroněmecké prvky ve staré češtině, staročeské ve staré polštině apod., které se v uvedených jazycích v důsledku kulturní dominance řečtiny, latiny, staré němčiny apod. sedimentovaly v podobě ↗latinismů, ↗grecismů, ↗germanismů apod. Obdobně se uplatnil ↗vliv staroslověnštiny na češtinu. Kulturní s. je přitom v případě č. možno pozorovat nejen v slovní zásobě spjaté s křesťanstvím, ale pokud jde o latinu a řečtinu, i ve slovní zásobě spjaté s vědou. Někdejší dominance němčiny a současná dominance angličtiny stojí za ↗germanismy a ↗anglicismy ve slovní zásobě spojené s hospodářstvím, obchodem, technologiemi n. životním stylem. Důvodem výpůjček přitom není jen chybějící označení pro daný předmět n. produkt, resp. pro sociální roli n. jev, ale i prestiž jazyků. Zatímco u germanismů zčásti došlo k jejich stylistickému poklesu (otec – fotr, obchod – kšeft, obličej – ksicht aj.), které slouží diferenciaci výrazu co do jeho expresivity, existují anglicismy vedle domácích označení jako prestižnější označení: zákazník – klient, odbyt – marketing apod.

Zmíněné historické příklady si jsou podobné především zachováním domácího jazyka a převládajícím typem ↗výpůjček. Mezi nimi jasně dominují lexikální výpůjčky, takže se v sociolingvistice v daném případě mluví o výpůjčkové situaci (srov. např. ✍Sankoff(ová), 2001). Tato situace se v případě lexikálních výpůjček obejde i bez bilingvismu. Stoupajícím tlakem mocensky, technologicky n. kulturně dominantního jazyka nicméně dochází k osvojování dominantního jazyka a zformování bilingvismu v širších vrstvách, což je podle míry tlaku dále spjato s výpůjčkami fonologickými, syntaktickými, morfosyntaktickými a morfologickými (✍Thomason(ová) & Kaufman, 1988); pořadí viz ↗hierarchie výpůjček.

Za s. lze v č. vedle lexikálních výpůjček zmiňovaných výše považovat např. postpozici shodného přívlastku v terminologických označeních (např. kočka domácí aj.), převzetí deklinačních vzorů spolu s přejatým slovem (např. centrum – centra aj.) n. slovesného rodu, u něhož se uplatnil vliv latiny. Výrazně se v č. uplatnil zvl. vliv němčiny, a to např. v oblasti fonologické, tj. při zformování pevného dynamického přízvuku na první slabice (✍Berger, 2008) n. převzetí fonému f a posunu w ve v (✍HMČ, 1986). Vliv němčiny se ovšem projevuje i na úrovni gramatické (viz přehled v ✍Bergerovi, 2008), resp. morfosyntaktické při formování slovesného rodu (✍Giger, 2009) a kategorie času (včetně rezultativa), jejíž strukturace se považuje za jeden z rysů středoevropského ↗jazykového svazu. Vliv němčiny se uplatnil i při formování členu, který se ovšem v č. na rozdíl od lužické srbštiny negramatikalizoval (✍Scholze(ová), 2008). Němčina se navíc stala vzorem i pro některé slovotvorné typy (✍Šlosar, 1999), v odborných textech ve vedlejších větách podpořila postavení slovesa v koncové pozici, došlo i k rozvinutí systému tzv. deadverbiálních částic (✍Nekula, 1996).