Neurčitý tvar slovesa zděděný z ↗praslovanštiny (s předslovanskými kořeny). Ve staré č. bývá zakončen na ‑t (nest), u sloves typu péci na ‑c (pec), u sloves s dlouhým vokálem v dvouslabičném inf. je v s. tento vokál krátký (vest, brat, mřět, žat, pit...). Ve staré č. se tvořilo s. důsledně od imperfektiv (spat, lovit, kupovat). Užívalo se ho pouze po slovesech pohybu a jeho předmět měl gen. formu (stč. příde súdit živých i mrtvých). Pro své syntaktické omezení začalo s. už v rané stč. době ustupovat ↗infinitivu (král šel spáti), ale nezaniklo beze stopy: pod jeho vlivem vznikly dubletní tvary inf. zakončené na ‑t (nést, udělat), tedy udělati/udělat. Ty se postupně šířily, ve 20. stol. převládly a v jeho 2. pol. jimi byly původní tvary inf. zcela zatlačeny. Zánik s. je obecně slovanský mimo sln. a dl.