Konvenční ↗gesto, kterému členové společenství n. společnosti přisuzují jednoznačný význam vyjádřitelný slovy. S.g. používají lidé uvědoměle, s komunikačním záměrem. O povaze s.g. vypovídá již to, že je lze použít: zatímco o jiných gestech lze pouze tvrdit, že byla v komunikaci vytvořena či vyprodukována, a nikoli použita, neboť gestická praxe je do značné míry spontánní, improvizovaná a neuvědomělá, u s.g. můžeme hovořit o používání, neboť s.g. v okamžiku užití předem existuje jako sémiotický typ, na jehož pozadí je konkrétní exemplář vytvářen (k rozdílu mezi produkováním a používáním gest srov. ✍Streeck, 2009:36). S.g. lze použít jak při mluvení, tak samostatně. Mezi členy společenství n. společnosti existuje povědomí o repertoáru těchto gest a pravidlech užití (např. luskání prsty na obsluhu restaurace je považováno za nevhodné, užití obscénního gesta v parlamentu je veřejností pohoršeně kritizováno apod.).

Pro různá kulturní prostředí vznikají atlasy/slovníky s.g. (po vzoru prací D. Morrise, např. ✍Morris, 1994). Pro č. prostředí sestavil atlas s.g. ✍Klein (1998). Za s.g. platná v č. kulturním prostředí (v Kleinově terminologii sémantická gesta) jsou tu považována pouze ta gesta, u nichž se více než polovina č. respondentů shodla na téže interpretaci. Mezi nimi Klein uvádí např. mávání na pozdrav, ťukání na čelo, dělání dlouhého nosu, vztyčení ukazováčku (‘upozornění, důraz’), ukazování pěsti s palcem nahoru (‘úspěch’) n. dolů (‘neúspěch’), gesto vítězství (‘véčko’ vytvořené z ukazováčku a prostředníčku), gesto ‘špatně slyším’ (otevřená dlaň přiložená za ušní boltec), gesto ‘pojď sem!’ (paže natažená k partnerovi, ruka dlaní vzhůru, prsty pokrčené, ukazováček se střídavě natahuje a pokrčuje), gesto ‘nemluvit!’ (natažený ukazováček přiložený ke rtům), dětské gesto výsměchu (‘kiš, kiš!’), gesto znázorňující telefonování aj. Řada těchto gest se používá v různých kulturních prostředích a je mezinárodně srozumitelná, jiná jsou kulturně specifická (např. gesto s významem ‘přání štěstí’ má na Britských ostrovech podobu překřížených prstů, zatímco v č. prostředí podobu pěsti s ukrytým palcem – tomu odpovídají i rozdílná idiomatická vyjádření v angl. a č. – cross one’s fingers a držet někomu palce). ✍Morris (2002:49–52) uvádí příklad mezikulturních sémantických rozdílů: kroužek vytvořený spojením palce a ukazováčku nese v různých kulturních oblastech různé významy – v USA tímto gestem člověk sděluje, že je něco v pořádku, resp. perfektní („the OK sign“), v Japonsku znamená toto gesto peníze (kroužek odkazuje k minci), ve Francii znamená v závislosti na kontextu buď něco bezcenného (kroužek odkazuje k nule), n. dokonalého (v gastronomii se používá ve významu ‘chuťově dokonalý’, viz ✍Calbris, 2011:20), ve středomořské oblasti je obscénním, urážlivým gestem (kroužek odkazuje k análnímu otvoru), na Maltě pak specificky odkazuje k homosexuálnímu muži. V Česku převládá podle ✍Kleina (1998:78) význam ‘pochvala, OK’ (Kleinovi respondenti uváděli tyto interpretace: ‘výtečně’, ‘super’, ‘paráda’, ‘špičkové’, ‘tiptop’ aj.).

Obecná srozumitelnost s.g. umožňuje jejich využití v obrazových ilustracích, reklamě (viz např. plakát s vyobrazeným gestem telefonování) n. na informačních cedulích. V internetovém prostředí jsou obrázky „palce nahoru“ a „palce dolů“ spojeny s funkcí pozitivního či negativního hodnocení vybraného obsahu uživateli.

V anglicky psané literatuře o s.g. se kromě termínu symbolic gesture, odkazujícího k pracím klasiků D. Efrona a W. Wundta (✍Teßendorf(ová), 2013:83), užívají většinově termíny emblem (✍Ekman & Friesen, 1969) n. quotable gesture (✍Kendon, 1992). Viz též ↗gesto, ↗gestika, ↗gestikulace.