Jedna z funkcí ↗prézentních tvarů časových: reference k ději potenciálnímu, fiktivnímu n. mimočasovému. Uplatnění nachází ve (a) scénářích a shrnujících popisech fiktivních dějů (uměleckých próz, filmů apod.): New York. Ze sklepních dveří vyrazí dva nazí nemocní muži […]. Na ulici se rozdělí před pronásledovateli […]; (b) scénických poznámkách: Kardinál (obrátí se k překvapenému Rektorovi) Ach ano […]; (c) instrukcích (receptech a jiných návodových textech): Musíme však ustlat i lůžko s nemocným […] Obrátíme nemocného na bok, […]; (d) vtipech: Na tramvajové zastávce se potkají dva policajti a dají se spolu do hovoru […].

Na rozdíl od ↗prézentu historického se s.p. v určitém textu zpravidla nestřídá s préteritem. Užívá se v něm obou vidů, ale výrazně převládá vid dokonavý.