Pravidelná konkrétní textová kombinace minimálně dvou (a obvykle různých) prvků, resp. jednotek libovolné jedné roviny (fonologické, morfologické, lexikální, ale v syntaxi i klauzové), založená na jejich ↗kompatibilitě, srov. zelený papír; s. je vytvářeno, generováno ad hoc, pro komunikativní potřeby chvíle. Na úrovni kombinace lexémové se mu říká ↗kolokace. Pro každé s., které je obvykle jen binární povahy (pokud to je možné, lze řadu vícečlenných s. redukovat na binární), je závažné pořadí a textové sousedství. To však může být někdy porušeno, srov. otec čte, otec prý čte. Pro popis plné povahy je vedle délky s., počtu komponentů a pořadí důležitý i druh vztahu mezi komponenty a způsob jeho vyjádření (explicitně n. implicitně). S. vytvářejí různě zřetelný textový celek, resp. textovou jednotku (na níž je postavena veškerá základní syntax), a pro jejich charakterizaci platí pravidlo jak‑tak i. Typy s. jsou dány kombinatorickými možnostmi komponentů, na úrovni lexémové vedle kompatibility i jejich ↗kolokabilitou.

V oblasti ↗frazeologie a idiomatiky je na rozdíl od pravidelného textu a jeho neustálených syntagmat s. vždy ustálené, které se už znovu negeneruje, ale jen ze systému reprodukuje jako hotová jednotka a v textu se aktualizuje. Patří sem s. frazémů různých úrovní. S. a jeho typ je základním půdorysem pro strukturu frazému a jeho formální klasifikaci. Viz též syntagma v hesle ↗skladební dvojice a ↗dominace.