Lexikální význam jakožto integrální a strukturovaný úhrn ↗sémů různého typu. Je vymezen paradigmatickými, hierarchickými a syntagmatickými vztahy uvnitř lexému. S. obsahuje různý počet sémů, nejčastěji však aspoň dva, sém generický a sém specifikační (diferenční). Termín s. užívají v č. lingvistice zejména J. Filipec a I. Němec. Západní lingvisté tohoto termínu jako ekvivalentu pro soubor sémů – až na některé výjimky, např. ✍Bazel (1954), ✍Heger (1969) – neužívají. Poněkud odlišné chápání tohoto termínu najdeme u ✍Skaličky (2004), který uvádí, že „slova sémém používáme podobně jako Noreen – každá gramatická jednotka“ (s. 38).

Od s. jako významové jednotky monolingvální se někdy odlišuje tzv. noém (např. ✍Meier, 1972), pokládaný za kognitivní prvek, který odráží myšlenkové procesy a má univerzální povahu. Viz též ↗komponentová analýza, ↗lexikální význam, ↗sém.