Vlastní jméno sériově vyráběného průmyslového výrobku, tj. výrobku jednoho typu, např. jména aut (Škoda Octavia), motocyklů (Jawa 500), nábytku (pohovka Pohoda), nářadí (víceúčelové nůžky Fiskars), textilních výrobků (punčochové kalhoty Romana), drogistických výrobků (čistič sifonů Fredy, prací prášek Persil, zubní pasta Paradentol), kosmetických výrobků (krém Nivea), farmaceutických výrobků (Paralen), potravinářských výrobků (Čokopiškoty) aj. S. náležejí do systému ↗chrématonym, a to do jejich subsystému ↗pragmatonym.

V některých sériích výrobků jednoho typu se často objevují řady názvů vycházejících z obdobných pojmenovacích motivů. Z oblasti potravinářského průmyslu lze např. uvést názvy piv. Podle ✍Pastyříka (2000) v nich převládají jména jednoslovná a dvouslovná, motivovaná ↗toponymem, a to místem výroby (Krušovické, Novopacké, Velkopopovický kozel, Budějovický Budvar, Svijanský granát) či názvem městské části (Branický ležák, Starobrno), popř. též regionu n. prostředí, kde se vyrábí, resp. pro koho bylo typické (Podlužan, Hanácké pivo, Zámecké, Klášterská osma, Mnich, Purkmistr, Primátor, Měšťan, Probošt). Volí se též názvy metaforické a metonymické navozující dojem velikosti, síly (Bukanýr, Admirál, z mytologických postav např. Krakonoš, Radegast), n. naopak jemnosti (Brouček), a to někdy i s reminiscencemi na historické a kulturní události (Brněnský drak, Ondráš, Budovec). S. se uplatňují např. i v názvech automobilů vyráběných v ČR. Podle ✍Lábuse (2008) se v modelových řadách automobilů – podobně jako ve světě – dokládají dvě protichůdné tendence, tj. buď zachovat stejné jméno po dlouhou dobu, n. volit pro nastupující model jméno nové. Např. modely značky Škoda se k názvoslovné tradici hlásí nejen sérií číselných označení (Škoda 100, 105, 120), ale i latinizujícím zakončením ‑ia (Škoda Octavia, Felicia, Fabia) a/nebo počátečním písmenem „f“ (Škoda Felicia, Fabia, Favorit) a obnovením názvu Superb, což bylo označení luxusního modelu z 30. let 20. stol. Tendence k volbě nových jmen bývá spojena s apelativní sémantikou vybraného názvu, z níž vyplývají i asociativní (konotativní) funkce jména a představy o charakteru a využití vozu. V minulosti (a někdy obnoveně i dnes) se využily latinské názvy Škoda Minor = malý, Škoda Rapid = rychlý. V současnosti se využívají především angl. apelativa (nepochybně dáno prodejem aut do ciziny). Např. model Škoda Roomster zdůrazňuje prostornost (room) i multifunkčnost interiéru, podobně Škoda Joyster (joy = radost) multifunkčnost vozidla a jeho volnočasové využití, což prezentuje také Škoda Scout (scout = skaut); Škoda Yeti má zase asociovat odolnost vozidla. Některá s. mají navíc slangová označení; ta jsou častá u dopravních prostředků, jako např. u názvů automobilů (Škoda 1101 zvaná Tudor podle dvoudveřového typu karosérie, Praga V3S – Vejtřaska), jednostopých vozidel (Jawa 500 OHV Rumpál), letadel (letoun Š-20 zvaný podle tvaru Bumbrlíček, akrobatický větroň LF-107 – Luňák) apod. Existují i rodinná, neoficiální pojmenování dopravních prostředků odvozená od příslušného s. (viz např. ✍Maurer & Szehylut, 2011–2012), blízká ↗hypokoristikům a ↗přezdívkámn. s nimi splývající: Škoda Rapid – Rapl, Škoda Felicia – Feliška, Škoda Octavia – Koktánek; podle hodnocení určité vlastnosti vozidla: Popelnice, Hajtra, jízdní kolo Rychlokolka, Blesk, motocykl Jawa 150 – Máňa, moped Drahouš, horské kolo Messerschmidt.