Jedna z realizací ↗tabu, opak řečeného (antifráze). Podstatou t.a. je snaha nahradit slova označující něco špatného, nebezpečného, nešťastného apod. výrazy vyjadřujícími jejich přímý opak, tj. něco dobrého, bezpečného, šťastného (↗antonymum). Např. v č. dial. substantivum štěstí označuje i nešťastnou a nepříznivou událost, srov. např. Na to ščestí mně voči votekly a já sem načisto voslep…; Von byl moc hodnej člověk, ale na to ščestí za rok umřel…; Ten hastrman ho ščasně utopil… aj. T.a. je krajním případem captatio benevolentiae (= úsilí o shovívavost). Např. r. dial. název medvěda костоправ (tj. ‘ten, kdo opravuje kosti᾽) je t.a. k r. dial. ломака (tj. ‘ten, kdo láme kosti᾽); pro ‘vředʼ je v č.lid. doložen název dobrá vůle, v b. блáга рáна (srov. psl. ⁺bolgъ ‘dobrý, mírný, laskavýʼ) aj. Č. lasice se spojuje s psl. ⁺lasiti, ⁺laskati ‘hýčkat, laskat, mazlit seʼ, má tedy příslušné zvíře lichotivé jméno přesto, že patřilo k obávaným zvířatům, neboť se věřilo, že dovede lidem podfouknout nemoc (podobně lichotivé názvy lasice jsou i v jiných jaz., srov. např. b. a mk. невестулка, srb. dial. нев(j)естица (srov. sl. nevěsta), fr. belette (od adj. belle ‘krásnáʼ), it. donnola (deminutivum k donna ‘paníʼ) aj. Mluvčí se snaží zalichotit tomuto démonickému zvířátku a oslabit tak jeho nebezpečnost. S tímto postupem tabuizování souvisí i užití slov, která neblahou skutečnost pojmenovávají přeneseně tak, jak si mluvčí přeje, aby vypadala (něm. tzv. Wunschname). V r. dial. jsou pro dětskou obrnu názvy смиренчик a тихонькой ‘epilepsie, padoucnice (u dětí)ʼ zřejmě jako projev touhy mluvčích, aby choroba probíhala právě takto. Patří sem i případy opačné, v nichž se o jevech příznivých a pozitivních mluví záporným, znevažujícím, zlehčujícím a odmítavým způsobem (↗dysfemismus) proto, aby se nějaká nepojmenovaná příjemná skutečnost „nezakřikla“ (srov. č. zlom vaz).