Termín používaný ve ↗FGP a ↗PDT pro rovinu významové (hloubkové, podkladové) roviny větné stavby. Tektogramatické reprezentace (dále TR) vět jsou explicitně, formálně zachycené zápisy jaz. významu, jsou to zápisy vět na rovině (podkladové) syntaktické stavby. TR je disambiguovaným (zjednoznačněným) zápisem významu věty. Synonymní věty sdílejí jednu TR; věty víceznačné mají více TR. Základem TR je ↗závislostní strom, jehož vrcholem je predikát hlavní věty (problémy s ↗koordinací vět viz níže). Jeho uzly respektují dvojí uspořádání: strukturní a lineární. První z nich reflektuje vztah závislosti přímé (i nepřímé, tj. podřízenosti): mezi uzly matka a dcera je vztah závislosti, tj. bezprostřední podřízenosti, matka je řídícím slovem své dcery. Lineární pořadí uzlů zleva doprava odpovídá podkladovému ↗slovosledu věty; v TR je zachována podmínka ↗projektivity. Ohodnocení uzlů má tři složky: lexikální hodnotu, morfologické významy (gramatémy) a (syntaktické) funktory (aktanty a volná doplnění, některé z nich mohou být dále modifikovány pomocí subfunktorů, ve starší verzi ↗FGP nazývanými syntaktické gramatémy). Funktory lze chápat relačně jako typ syntaktického vztahu podřízeného uzlu (dcery) k řídícímu uzlu (matce) a zachycovat je jako hodnoty hran závislostního stromu. Systematický výklad o hodnotách gramatémů je obsažen zejména v pracích ✍Sgalla (1967), ✍Panevové & Benešové ad. (1971) a v ✍MSoČ 2 (2014), zde se upozorňuje především na případy asymetrie mezi významem (funkcí, jednotkou na TR) a formou (jednotkou morfematické roviny).

↗Modální slovesa (v užším smyslu) spojená s inf. se pokládají na TR za jednu jednotku (složený přísudek), v níž je význam modálního slovesa (↗deontické modality) zachycen hodnotami možnost, nutnost, vůle, záhodnost. V gramatému pro větnou modalitu (v ↗PDT označovanou sentmod) se zachycuje druh věty „podle postoje mluvčího“. Možnost koordinace vět různících se modalitou (Já vyjdu a ty za mnou zamkni!; Ty už ses rozhodl, ale řekl jsi to rodičům?), jakož i existence závislých otázek, rozkazů či přání (Řekni nám, kdy přijdeš; Řekl, ať tam někdo rychle jde; Řekl, že by tam měl někdo jít) motivuje přítomnost tohoto gramatému u každého predikátu (včetně zapuštěných); k tomu viz ✍Panevová & Ševčíková (2014). Časovými hodnotami na TR jsou současnost (simultánnost, SIM), předčasnost (anteriorita, ANTER) a následnost (posteriorita, POST); vyjadřují vztahy slovesného děje k jistému referenčnímu bodu, jímž je nejčastěji okamžik promluvy, může jím však být i okamžik události (průběhu) jiného slovesného děje (u vedlejších vět obsahových, u všech vedlejších vět obsahové větě bezprostředně n. nepřímo podřazených a u přechodníků; srov. ✍Panevová & Benešová ad., 1971 a viz také ↗slovesný čas). Umístění referenčního bodu závisí tedy na stavbě souvětí. Formy tzv. ↗historického prézentu jsou na TR hodnoceny jako významově minulé (ANTER), formy prézentu pro futuro jako významově budoucí (POST). Za gramatické hodnoty vidové se považuje protiklad komplexnosti (COMPL, primárně vyjadřované ↗dokonavým slovesem) a procesuálnosti (PROC, primárně vyjadřované ↗nedokovavým slovesem), za paradigmatickou (morfologickou) vidovou kategorii se pokládá též opakovanost (iterativnost) – v zimě nosíval čepici. Vyjádření jiných ↗způsobů slovesného děje (aktionsart) se pokládá za problém lexikologický (odvozování sloves). Tvary jako ponese, poletí, pokvete jsou na TR charakterizovány jako PROC (procesuální), na MR mají však hodnotu dokonavosti. Nově byla mezi morfologické gramatémy (významy morfologických kategorií) zařazena ↗diateze (s hodnotami aktivum, pasivum), ↗rezultativ prostý a posesivní, dispozice a ↗recipientní pasivum (✍Panevová, 2011; ✍Panevová & Ševčíková, 2014; ✍MSoČ 2, 2014). V gramatému ↗číslo mají substantiva pomnožná buďto hodnotu singulár, n. plurál, podle toho, zda jde o jeden či více předmětů, na MR mají tato jména vždy hodnotu pl. U jmen hromadných a látkových je blokován (až na jisté výjimky, v nichž jde o počítání druhů látky n. dávek, např. dvě vína) výskyt hodnoty pl. Nově byl zaveden substantivní gramatém ↗souborovosti (✍Panevová & Ševčíková, 2011), používaný pro výskyt substantiv v páru n. v typickém seskupení (jedny ponožky – sg. souborový, dvoje boty – pl. souborový, jedny klíče – sg. souborový, troje sirky – pl. souborový, tři rukavice ‒ pl. prostý, nevyjadřující souborovost). Adjektiva se pojí s gramatémem stupně (jejich inertnost vůči této kategorii je zaznamenána ve slovníku), funkce stupňovaných forem (krásnější, nejkrásnější) zpravidla odpovídají jejich formě až na lexikalizovaná spojení typu nižší šlechta, hoch z lepší rodiny (v takovém případě jsou samostatnými položkami ve slovníku); viz ✍Panevová (2007); ✍Panevová (2008).