V teorii ↗FPV uspořádaný soubor všech tematických jednotek v daném úseku textu. Tematické jednotky jsou v t.t. prezentovány konkrétními jazykovými složkami daného textu, které jsou nositeli ↗stupně VD v jednotlivých hierarchicky uspořádaných ↗distribučních polích VD, tedy konkrétními slovy, morfémy, submorfémy, ale též ↗nominálními skupinami. Každý z tematických nositelů stupňů VD je pomocí indexů (a v praxi často i grafickým uspořádáním) charakterizován z hlediska minimálně sedmi parametrů: (1) linearity, (2) dynamické sémantiky, (3) kontextu (stupňů kontextové zapojenosti, resp. nezapojenosti), (4) intonace (stupňů prozodické prominence v mluvených textech), (5) výsledku souhry předcházejících čtyř ↗faktorů FSP, (6) příslušnosti k ↗hypertématu a (7) příslušnosti (nejméně tří nositelů VD) k jednomu sémantickému poli (okruhu významově příbuzných prvků). Indexace jednotek t.t. daného textu (v současné době především odstavce, popř. několika úzce souvisejících odstavců) umožňuje uspořádat jednotky t.t. podle kteréhokoli z výše uvedených parametrů n. jejich kombinací, a tím (i statisticky) předložit jednu z možných lingvistických charakteristik zkoumaného textu. ✍Danešovy (1968) ↗tematické posloupnosti podstatně přispěly k tomu, že se k nim t.t. u Firbase stala badatelsky komplementární, i když je jistým způsobem (bez rematických přechůdců) inkorporuje.

T.t. má svůj protějšek v netematické trase, kterou tvoří uspořádaný soubor všech netematických jednotek (tedy všech tranzitů a rémat) v daném úseku textu. Součástí netematické trasy je rematická trasa, tedy uspořádaný soubor všech rematických jednotek v daném úseku textu. Srov.:

V této jednoduché textové pasáži je ↗hypertématem (nadřazeným tématem vyšší textové jednotky, ve zvoleném případě odstavce) a zároveň tématem první věty výraz hlavním městem České republiky, rématem této věty je Praha. Výraz Praha se stává tématem vět následujících. Výrazy Praha – [Praha] – do dnešní podoby, Praha – historické centrum Prahy jsou sémanticky identické n. sémanticky podobné a jejich funkcí je text obsahově sřetězovat, tvoří jeho tematickou trasu: Ostatní, netematické výrazy jsou jednak predikátová slovesa, která v daných větách fungují jako tranzit, a výrazy rematické: na řece Vltavě – 1,2 milionu obyvatel – jedenáct století – památkovou rezervací. Posloupnost rematických složek tvoří rematickou trasu; jejich funkcí v textu je vyjadřovat sémantické rozdíly (sémantické změny) mezi netematickými výrazy. Detailní grafické a indexové zobrazení tematických a rematických tras v textu o délce 450 vět (ve staroanglické homilii Ælfric) podal ✍Svoboda (1981).