Doslova „usekávání“, morfologický proces, jehož podstatou je redukce počtu slabik u víceslabičných slov; např. dvouslabičné jméno kan.cl vzniklo zkrácením z tříslabičného kan.ce.lář. Slova vzniklá t. se v č. gramatikách označují jako zkráceniny; viz např. ✍MČ 1 (1986:523).

Při t. nedochází ke změně kategoriálních vlastností daného slova (např. matematika i zkrácené matika jsou obě neživotná jména, obyčejný i zkrácené obyč jsou obě kvalitativní adjektiva, samozřejmě i zkrácené samo jsou obě partikule vyjadřující postoj mluvčího), ale mění se jeho pragmatické a stylistické hodnoty. Slova vzniklá t. se objevují především v neformální komunikaci a jejich užití signalizuje buď vztah mluvčího k tomu, k čemu zkrácené slovo referuje, n. blízký sociální vztah mezi mluvčím a adresátem. Zkrácená slova jsou proto typická pro ↗slang; srov. např. zkráceniny pocházející ze školského slangu jako v(í/ý)zo (< vysvědčení), úča (< učitelka), prófa (< profesor) n. říďa (< ředitel). Tradičně se rozlišují čtyři typy t. podle toho, jaká část slova je redukována.

(1) T., jehož podstatou je redukce konce slova (srov. též ↗apokopa); výsledkem jsou tzv. iniciální zkráceniny. Tento typ t. je v č. nejrozšířenější. Typický je např. pro tvorbu ↗hypokoristik, která většinou obsahují jednoslabičný základ s dlouhým vokálem (k jejich fonologické struktuře viz ✍Bethin(ová), 2003); srov. např. Líd‑a (< Ludmila), Líb‑a (< Libuše), Páj‑a (< Pavel), Cýr‑a (< Cyril). Dalším příkladem tohoto typu jsou slova jako nashle (< nashledanou), sváča (< svačina), tláča (< tlačenka) n. kápo (< kapitán).

(2) T., jehož podstatou je redukce začátku slova (tzv. finální zkráceniny); např. cello (< violoncello), bus (< autobus), brý (< dobrý).

(3) T., kdy se redukuje prostředek slova (kontrakční zkráceniny); např. matika (< matematika), anglina (< angličtina), fránina (< francouzština).

(4) T., které doprovází spojování dvou (popř. více) slov do jednoho; výsledkem jsou tzv. zkratková kompozita. Ta jsou dvojího druhu podle toho, jestli se krátí pouze jedno ze základových slov, typicky iniciální (např. koldům < kolektivní dům, aparthotel < apartmánový hotel, britpop < British pop), n. se krátí všechna (např. smog < smoke + fog, motel < motor + hotel). Specifický případ zkratkových kompozit představují ↗akronyma.

V č. jakožto flexivním jaz. t. často doprovází ještě sufixace, tzn. že ke zkrácené části základového slova je navíc připojen derivační sufix. Typickými sufixy, které derivují z useknutých základů slov, jsou ‑ák (her‑ák < heroin, synť‑ák < syntetizátor), ‑ík (sap‑ík < samopal, prof‑ík < profesionál), ‑d(‑a) (pol‑d‑a < policista, Jar‑d‑a < Jaroslav), ‑oš (matr‑oš < materiál, kám‑oš < kamarád), ‑k(‑a) (tel‑k‑a < televize, dep‑k‑a < deprese).

Zkráceniny mohou vznikat i z celých syntaktických frází. Typicky jde o nominální fráze s prenominálním adjektivem, u nichž je vynechána hlava, tj. jméno, a je redukována fonologická struktura jejího modifikátoru, tj. adjektiva (např. filda < filozofická fakulta). Tomuto typu zkrácenin se v č. tradici říká univerbizáty; viz ↗univerbizace.

Interpretace t. jakožto morfologického procesu se různí. Např. ✍Haspelmath (2002) tvrdí, že zkráceniny nejsou výsledkem „unconscious language acquisition”. Podle něj vztah mezi významem a formou základové struktury a struktury, která z ní vznikla pomocí t., není prediktabilní ani pro rodilé mluvčí daného jazyka, což ukazuje na to, že nejde o gramatický proces sensu stricto. Ukazuje se ale, že zkráceniny obecně tendují k tomu mít podobnou fonologickou strukturu jako prototypická prozodická slova daného jazyka; viz ↗prozodická hierarchie. Např. v angl. slova vzniklá t. jsou maximálně dvojslabičná a nejčastěji jsou typu CVC a CVCV (srov. ✍Jamet, 2009). Fonologickou strukturu zkrácenin v č. analyzuje ✍Bethin(ová) (2003). Podle ní zkráceniny v č. jsou typicky dvojslabičné (přesněji jsou dvojslabičné jejich citační formy, tj. u jmen a adjektiv formy nominativu singuláru), přičemž první slabika je velmi často těžká, tj. obsahuje dlouhý vokál n. krátký vokál v zavřené slabice; jde tedy o prozodická slova s tzv. trochejskou stopou; viz též ↗váha slabiky. Tuto strukturu mají např. slova ká.po (< kapitán), cí.go (< cigareta), ú.ča (< učitelka), vé.ča (< večeře) n. pol.da (< policista), gyn.da (< gynekologie), dep.ka (< deprese).