V tradiční ↗morfematické analýze gramatická složka slovního tvaru, která určuje lexikální složku (viz ↗tvarotvorný základ). T.f. spolu s tvarotvorným základem tvoří slovoformu. T.f. je buď nečleněný, tvořený jedním ↗morfem (žen‑a, měst‑o), n. lineárně rozčlenitelný na několik morfů (nes‑e‑me, dobr‑é‑ho, kuř‑at‑a, nos‑i‑l‑a). T.f. se odlišuje od tvarové ↗koncovky (kuř‑ata × kuřat‑a, nes‑eme × nese‑me, nos‑it × nosi‑t, nos‑ila × nosi‑l‑a). Gramatickou složku slovoformy, tj. t.f., lze dále členit pro potřeby morfologické analýzy na jednotlivé morfy. Obligatorní složkou je tvarová koncovka, fakultativní ↗kmenotvorná přípona. Vzhledem k tomu, že ze synchronního hlediska u subst. až na výjimky (kuř‑at‑a) nelze určit pozitivní kmenotvornou příponu, je u nich mnohdy t.f. totožný s koncovkou. Složitější situace je naopak u slovesných tvarů, u nichž je t.f. spoluvytvářen kmenotvornou příponou a příslušnou osobní n. infinitivní koncovkou (nes‑e‑me, nés‑0‑t), n. kmenotvornou příponou, nekoncovým gramatickým afixem pro tvoření participií od kmene minulého a koncovkou jmenného rodu (nes‑0‑en‑a, vybr‑á‑n‑i, bod‑a‑l‑a). Viz též ↗slovotvorný formant.