Lexikální složka jednoduchého slovního tvaru. Spolu s gramatickou složkou (↗tvarotvorný formant) tvoří tvar slova // slovní tvar // slovoformu. Je buď jednoduchý (jednomorfový) (nes‑, les‑, nov‑), n. lineárně členitý (vícemorfový) (s‑nes‑i‑tel‑n‑, nad‑les‑n‑, nej‑nov‑ěj‑š‑). T.z. je společný všem morfologickým formám téhož slova s výjimkou ↗hláskových alternací, jimž podléhá finála t.z. (vl‑k/‑c), finální skupina představovaná např. slovotvornou příponou (žluťás‑ek/‑k‑/‑c), kořenová samohláska (n‑e/‑és‑) a vzácně i souhláska na švu prefixu a kořenového morfu, případně na jeho začátku (se‑j‑mout × s‑ň‑al, j‑eho × n‑ěho). T.z. nemusí být totožný s ↗kmenem (nakupuje‑te × nakup‑ujete) ani s ↗kořenem (na‑kup‑ujete × nakup‑ujete). Kmen se od něj liší tím, že zahrnuje ↗kmenotvornou příponu, kořen naopak nezahrnuje ↗prefixy. Vzhledem k tomu, že ze synchronního hlediska u subst. nelze až na výjimky (kuř‑at‑a) určit pozitivní kmenotvornou příponu a prefixální tvoření je u nich méně zastoupeno než u sloves, splývá u nich většinou t.z. a kmen. Z toho pramení rovněž některé nejasnosti v terminologii (srov. ✍MČ 1, 1986; ✍MČ 2, 1986). Viz též ↗tvarotvorný formant, ↗slovotvorný základ, ↗slovotvorný formant.