Transformace víceslovného pojmenování v jednoslovné, projev jazykové ekonomie (řidičský průkaz → řidičák).

Různá pojetí u. se liší mj. silou akcentu kladeného na podmínku ustálenosti motivující kolokace a trvání její koexistence s jednotkou vzniklou univerbizací.

Syntagma, z něhož je tvořen univerb(iz)át, má nejčastěji charakter dvojslovného spojení se strukturou: adjektivní člen určující + určované substantivum (absolventský koncert → absolvenťák), případně: určované substantivum  + substantivní člen určující (řidič tiráku → tirák). K univerbizačním postupům patří: (a) přechod kolokace v kompozitum (stará čeština → staročeština) či kondenzace ve spřežku (prolití krve → krveprolití); viz ↗kompozitum, (b) přechod ve zkratkové slovo (Občanská demokratická strana → ODS → Ódéeska); viz ↗zkracování, (c) eliptické zjednodušení kolokace na jeden její člen (buď na člen určující, tradičně se hovořilo o substantivizaci: vysoká škola → vysoká, n. na člen určovaný: zemské jablko → jablko nář. ‘bramborʼ), (d) desufixální konverze určujícího adj., s možným spolupůsobením příklonu k jeho fundujícímu subst.; v některých případech lze uvažovat i o paralelní metonymické motivaci (univerbát získává buď podobu existujícího slova a rozšiřuje jeho významovou škálu: satelitní městečko → satelit, n. podobu diskrétní formy v jaz. dosud neexistující: mobilní telefon → mobil), (e) (re)sufixace určujícího adj. (obchodní dům → obchoďák, obchodňák); viz ↗resufixace. V užším vymezení je někdy za u. považován jen typ (a), tzn. případy, kdy univerbizovaná jednotka zřetelně uchovává po stránce významové i formální základy, z nichž vznikla. Nejčastěji však bývá s pojmem u. spojován typ (e). Adjektivní atribut výchozího syntagmatu (nositel onomaziologického příznaku, tedy největší významové dynamiky) se transformuje v slovní základ univerbátu, substantivum (nositel onomaziologické báze) v jeho sufix. Univerbizovaná jednotka zpravidla reflektuje rod určovaného subst., neutrum ale často přechází v maskulinum (sportovní redaktor → sporťák, minerální voda → minerálka, slepé střevo → slepák). – V řadě případů však nelze rozhodnout, zda je slovo výsledkem univerbizačního procesu, n. nezávislé mutační derivace (sporné a nejednotně pojímané jsou např. názvy osob: zubař, folkáč, …, připustit lze obě cesty). K opěrným kritériím pro „univerbizační“ interpretaci bývá řazena nespornost existence ustálené motivační kolokace (a to s neobecným bázovým členem). Podpůrným kritériem pro určení slova jako rezultátu derivační u. může být i modelovost jeho tvoření, tj. užití frekventovaných univerbizačních sufixů ‑ák, ‑ka.

U. je v č. velmi produktivní, více nežli v západních n. ostatních sl.jaz. (✍Isačenko, 1958). Vedle nejčastějšího typu (e) (igeliťák, hotelovka) se v současné č. šíří i typ (a), mnohdy s využitím ↗prefixoidů a ↗sufixoidů (profipráce, poteromanie), progresi lze zaznamenat též u typu (d), zvláště v některých tematických oblastech (✍Lábus, 2012: technika: antivir, digitál, plazma; motorismus: automat, manuál, třídveř; lékařství: alzheimer, basedov, parkinson ad.).

Univerbáty jsou úspornější, lépe se skloňují a jsou vhodnějším východiskem pro derivaci nežli víceslovná pojmenování, jsou však méně explicitní (tento nedostatek je neutralizován kontextem). Nejvíce se uplatňují v běžné mluvě, v profesním a slangovém vyjadřování, často při převádění víceslovných pojmenování z  odborné a administrativní komunikační sféry (mistrák, občanka). Univerbizované jednotky bývají nespis., pronikají však i do spis.jaz. a mohou se stát neutrálnějšími nežli původní kolokace (srov. fotoaparát × fotografický aparát, minerálka × minerální voda), omezeněji vstupují do spis.č. univerbizované jednotky se sufixem ‑ák (majícím příznak negativní expr.) a jednotky hybridní.

Slovotvorně orientovaný přehled univerbátů současné č. založený na korpusových datech (z psaných textů) podává ✍Kolářová (2011). Též ↗kosémie, ↗multiverbizace.