Asymetrický vztah, kdy jedné izolované jazykové formě odpovídá více než jedna interpretace. Týká se všech jaz. rovin nesoucích význam. Zejména na úrovni lexika se podle přítomnosti/nepřítomnosti sémantické a genetické souvislosti mezi významy rozlišuje ↗polysémie a ↗homonymie, přechodové případy se snaží zastřešit (ne všeobecně přijímaný) pojem ↗kosémie.

Všechny druhy jazykové v., především morfologická (tvarová) homonymie, v č. hojně zastoupená, jsou vážným problémem pro automatickou počítačovou analýzu, která primárně pracuje s izolovanými ↗textovými slovy (tokeny). ✍Osolsobě (2015) v humorném příkladu se svišti např. ukazuje, že pro pouhých pět kontextově nezakotvených slovních tvarů (svišti, sviště, svištěti, svištěte, sviští) nabízí automatická morfologická analýza v rámci tří slovních druhů (subst., adj. a verb.) celkem 44 různých interpretací. Morfologická homonymie může být náhodná (synchronně) n. systémová (viz např. ✍Petkevič, 2004). V rámci náhodné morfologické homonymie může slovní tvar patřit k více lemmatům různých slovních druhů (např. je, bez, se, zaječí, narval, hořce) n. k lemmatům téhož slovního druhu (tancích, krám, nocích, rozešli, spal, sním), případně se oba druhy mohou kombinovat (děl). U systémové homonymie může jít o tvarovou shodu v deklinačním n. konjugačním paradigmatu téhož lexému (↗synkretismus) n. homonymii mezi různými slovními druhy, např. verbální subst. v nom. a dalších pádech a odpovídající slovesné adj. v nom.pl. životných mask. (ustrašení, nalezení). Výsledky automatické morfologické analýzy je nutno vzhledem k víceznačnosti slovních tvarů kontextově zjednoznačnit (desambiguovat); viz ↗desambiguace. Časově náročná ruční desambiguace se užívá jen okrajově a spíše jako východisko pro další automatické zpracování rozsáhlých dat. Automatická desambiguace využívá buď statistické (stochastické) metody na základě strojového učení, n. metody založené na reflexi lingvistických pravidel, a to pravidel vyvozovaných z textu automaticky n. ručně psaných. V č. prostředí se aktuálně pracuje s kombinací těchto metod, tj. s tzv. hybridní metodou (např. ✍Petkevič, 2014).