Množina jazykových prostředků s podobnou sociální distribucí (✍Hudson, 1996), resp. s podobnou distribucí teritoriální n. funkční. V tomto smyslu je j.v. např. ↗spisovný jazyk, ↗dialekt, ↗interdialekt, ↗profesní mluva, ↗slang, jazykový ↗styl, ↗foreigner talk apod. J.v. se tedy chápe jako komplexní útvar na rozdíl od jaz. varianty, kterou se hlavně míní jednotlivý prvek jazyka (např. substantivní sufix). V zásadě synonymně se místo termínu j.v. někdy užívají termíny jazykový kód, existenční forma jazyka, jazykový útvar. Rozlišují se zejm. variety sociální (diastratické), teritoriální (diatopické) a situační (diaphasické). Pomocí j.v. se často charakterizuje ↗jazyková situace určitého sociálního celku (např. státu n. regionu) a popis j.v. je vedle popisu ↗jazykových proměnných jedním ze způsobů, jímž se vystihuje ↗variování jednoho jazyka.